Romeo, Julie a tma

Televizní zpracování „Romeo, Julie a tma“ je hodně dobrý film. Při sledování tohoto filmu nelze nevzpomenout na zašlou slávu velmi charizmatického slovenského herce, Ivana Mistríka, který, tu vytváří s tehdejší hereckou veličinou jedinečnou atmosféru, dává filmu prostor pro skutečný herecký zážitek! Pět hvězdiček jsou věnovány všem a za herectví předčasně zesnulému herci. (17.09.2007)

Velmi silný a dojemný příběh o lásce a něze v atmosféře strachu a teroru období atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. František Smolík i Ivan Mistrík v dokonalé souhře, jako ve Vyšším principu. Dana Smutná s vynikající Jiřinou Šejbalovou zase zdobí ženský aspekt této válečné tragédie o statečnosti, obětavosti a lásce. (03.05.2013)

Nádherný, ale o to více smutný film. Velmi tíživá a vypjatá atmosféra strachu, psychického teroru, útlaku a napětí s období dnu Heydrichiády. Poklidné začáteční tempo filmu vyústí až sdělením řiditele pražského gymnázia (Miloš Nedbal), jejich třídnímu učiteli Vladimíru Rážovi že byl spáchán atentát na Říšského protektora Čechy a Morava. Pak se film rozjíždí na plné obrátky, což na vlastní kůži pociťuje i rodina Rumrelových. Všude v ulicích mraky němců, jejich těžká technika v ulicích Prahy a všeobecný strach co bude.. Zejména syn Pavel (vynikající Ivan Mistrík a jeho mladá židovská dívka Hanka (rovněž skvělá Daniela Smutná) kterou ukrývá v malé komůrce na půdě pavlačového domu to po pár rozhlasových a letákových informací na plno začnou pociťovat, nejprve tedy Pavel a až potom Hanka. Dále se nám krom těchto dvou hlavních herců, ve filmu představí matka Pavla Jarmila (Jiřina Šejbalová), která využije naplno své herecké mistrovství až ke konci filmu, když už jsou všechny karty definitivně rozdány. Její výrazy v obličeji s hrůzou na rtech nám naplno dokazují že to byla opravdu veliká herečka. Dále tam byl Pavlův starý dědeček hodinář Mrázek (František Smolík), který zde ještě nedostal takovou příležitost jako v o rok starším mistrovském Vyšším principu, ale už i tady byl velmi vidět. Hodinář, kutil, snad i vynálezce který si chtěl patentovat své veškeré nápady, jako by byl duchem nepřítomný, ač laskavý tak mi připadalo jako když ani netušil co je za dobu a co se děje venku pod jeho okny. Žil si jen vtom svém světě a málo co ho zajímalo, měl jen své vynálezy a nic víc ho nezajímalo. Byl starý to ho omluvalo. Avšak na konci filmu, ve scéně kdy chtěl schovat židovskou dívku k sobě do bytu mě skoro rozbrečel a neuvěřitelně dojal. Pojď děvče k nám u nás se schováš! Zatímco u jejich baráku to vřelo, poněvadž bydleli někde poblíž Resslovi ulice kde se zrovna odehrával definitivní boj němců s partyzány. A naposledy bych snad zmínil ještě roli hysterky-kolaborantky Kubiasové (Blanka Bohdanová) milenky německého důstojníka, která se vlastně tak trochu zapříčinila o konečnou podobu filmu. Film byl tedy o necelý rok mladší než geniální Vyšší princip, ale byli tu i podobné scény a okamžiky ať už obsazení Ivana Mistríka, jeho role zde pro něj naštěstí nebyla tragická, jen snad duchem, ale o to více prožíval lásku ke své dívce do které se zamiloval. Pak zde byla ale scéna velice podobná právě z Vyššího principu a to ta kdy si přišlo gestapo do školy pro jednoho Pavlova spolužáka kterého hrál Ladislav Mrkvička, tvrdost jeho odvedení však neznala mezí. Tak abych to už nějak ukončil opravdu se jedná o jeden z těch lepších dramatických filmu z období Heydrichiády viz. třeba Vyšší princip nebo Daleká cesta, a rozhodně není horší a v mnoha hlediskách se jim dokonce i vyrovná. To záleží už na posouzení každého z nás. Mě se film líbil a už jen za strhující herecké výkony a za přitažlivou nervysrdce rvoucí působivost dávám za 5*. (27.03.2007)

Dana Smutná vo svoje prvej a smutnej roli. Ozajstný kúsok filmového umenia, ktorý by v americkom spracovaní siahal na oscara. Nebola tu dosiahnutá veľkoleposť, ale za uzdu bola chytená myšlienka. Niekomu sa môže zdať už otrepaná, no v roku 1959 šlo o stvárnenie niečoho, čo vlastne ešte nesmrdelo ani minulosťou. Vzbudzuje také emócie, že máte miestami chuť hodiť pľuvanec na tie náckovské a kolaborantské ksichty. Silne mi to pripomenulo dnešnú dobu novodobých udavačov. Film prináša také zaborenie sa do deja, že časom už ani nevnímate 21. storočie, ste celý vnorený do roku 1942. Silný záver bol oslabený len patetickým útekom, kedy si dievča neodstráni ani židovskú hviezdu, na to by snáď pri úteku zabúdať nemala. (04.04.2021)

Popravde sila filmu nie je ani tak v téme, respektíve v deji, tie sú skôr niečo, čo pripomína klasický námet z vojnového konfliktu. Podstatnejšia je tu filmová reč (symbolizmus, metafory), skvele napísané postavy a atmosféra miesta a doby. Že je história kinematografie históriou silných scén, dokazuje aj niekoľko momentov z Rómea, Júlie a tmy. Téma je závažná, dokáže povedať veľa o ľuďoch a nielen z toho hľadiska, že medzné situácie ukážu pravú tvár človeka, ale že poddanie sa strachu nemusí byť ekvivalentom zbabelosti, skôr dôkazom ambivalentnosti ľudskej duše. Tie misky váh sa ale predsa len na niektorú stranu prevážia. No a v neposlednom rade je tento film aj romancou a tá káže, aby sa k sebe protagonisti hodili a v najlepšom prípade boli aj obaja sympatickí. No a to sa v tomto prípade podarilo dokonale. Sledovanie nočnej oblohy je jednou z najromantickejších scén histórie československého filmu. (02.09.2014)