Spravedlnost pro Selvina

Nebylo to špatné, hodnotné poučení je zde, že. Rudolf Hrušínský skvělý, ale neméně dobrý (ač logicky předabovaný) i Klaus Schwarzkopf. Ale bohužel rozjezd je trochu vlažný, střední pasáž únavná a až poslední třetina se vlastně pořádně rozjede. Co se mi ale líbilo byla jednoznačně výprava, na takový minifilm a na tu dobu velmi solidní. Celkově bych tak hodnotil jako "poctivý průměr". (29.03.2023)

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … (14.01.2015)

"Kde jsem já, tam je mistr v bezpečí, " tvrdí vypočítavá krysa jménem Frank Selvin. Jenže vše je jinak a tak básník a bojovník za spravedlnost Leonard Unden nakonec v naprostém zoufalství křičí: "Vemte si to všechno, já chci klid." Musím říct, že mě tento film hodně nadchl. Nevím, zda to bylo hlavně díky famóznímu Rudolfu Hrušínském, mrazivé hudbě Zdeňka Lišky (založené na jedné chytlavé melodii hrané v různém tempu a pokaždé v trochu jiném aranžmá) a působivé kameře umně kombinující barevné a černobílé ladění nebo už díky samotnému Čapkovu námětu (byť v tomto snímku poněkud upraveném). Je každopádně "neuvěřitelné, kolik lidí touží po spravedlnosti. Snad proto, že svět je tak nespravedlivý." Jen onen po spravedlnosti dychtící dav lidí je ve finále snadno manipulovatelný a stěží dokáže poznat na čí straně ta spravedlivost ve skutečnosti je. Toto poselství jsem si aspoň z tohoto filmu odnesl já. (18.10.2017)

Pokud člověk má dostatek empatie a dokáže se přenést do let vzniku tohoto snímku, pochopí lépe celkovou pointu a záměr režiséra. Směsice tragikomedie, ironie a lidské zloby se tu ukazuje v celé kráse. Jakoby velkolepost a okázalost je tu míněna z toho důvodu aby během 60 minut snadněji se vryla pod kůži a aby divák lépe vstřebal takové pochody v životě lidském, jako jsou sláva, fanatismus masové veřejnosti, a i nekonečná touha po blahobytu a pěnezích. Rozhodně je v tomto filmu více mezi řádky než by se na první pohled mohlo zdát. Rudolf Hrušinský zde nepůsobí nijak nevěrohodně. A Míla Myslíková na druhou stranu bezchybně dává najevo jak to může vypadat, když servírka příjde k nečekanému bohatství. Zajímavostí je bezesporu, že při velkolepém turné básníka Undeho, vidíme šoty z míst, které navštívil jako jsou Amerika, Evropa, Dálný východ jen ne a ne z jakéhokoliv města Sovětského svazu. (06.04.2008)

Československý televizní film natočený podle povídky K. Čapka, v němž se bezvýznamný a neprůbojný básník Leonard Unden (jak jinak než skvělý R. Hrušínský) veřejně zastane neznámého číšníka Franka Selvina obviněného z vraždy. Tento navenek hrdinský čin, provedený na nátlak manipulativní Selvinovy matky, požadující spravedlnost a odvolání údajného justičního omylu, vyvolá neskutečnou bouři nadšení veřejnosti, z Undena se stává světově známá osobnost a jeho rychle nabitá sláva vyvrcholí udělením Nobelovy ceny. Záhy však lyrik, jehož poznávacím znamením byla elegantně přehozená pruhovaná šála, pozná, že ten, komu přede všemi projevil důvěru a díky němuž se stal zámožným a slavným člověkem, není nikdo jiný, než podlý a všeho schopný vyděrač, který se dokonce ke svému zločinu mezi čtyřmi očima přiznal. Odporného, vděk neznajícího člověka se sklonem k alkoholismu ztvárnil německý herec K. Schwarzkopf. Závěr snímku tak dostává absurdní tón, kdy Undenovi konečně dojde trpělivost a pokusí se Selvina s jeho neustálým vyhrožováním natrvalo umlčet. Ve Weissově hodinovém televizním filmu, jenž bych rozhodně neoznačil za komedii, se ve vedlejších rolích objevila J. Šejbalová v roli Selvinovy matky, mladá a půvabná M. Myslíková coby Undenova manželka, J. Kemr v roli právníka řešícího Undenovu pozůstalost či B. Šmída jakožto činovník udělující Undenovi čestné uznání. V maličké roli kněze, bdícího nad umírající svědkyní onoho zločinu V. Tichánkovou, se ukázal R. Brzobohatý. Bohužel ve Spravedlnosti pro Selvina nespatřuji něco mimořádného, herecky sice herci v čele s národním umělcem Hrušínským obstáli, avšak celkové filmové provedení Čapkovi povídky včetně jeho podivného závěru hodnotím pouze průměrně. (14.06.2017)