Šógun

Kvalitní, zajímavý a skvěle natočený a napsaný seriál. Seriál mi byl prezentovaný jako realistická japonská verze Hry o trůny, která se odehrává v 16. století. A tento popis seriál víceméně vystihuje ve všem dobrém, tak i všem špatném. Knižní adaptaci neznám a původní seriál jsem neviděl, takže jsem byl jako divák nepolíbený a bylo jen na tvůrcích, aby si mě zaháčkovali. A to se jim povedlo na výbornou. Během pár minut jsem byl okouzlený, a na konci první epizody nadšený a stoprocentně zaháčkovaný. Tvůrci odvedli fantastickou práci. Je vidět, že poctivě nastudovali japonskou historii, kulturu, samotnou knihu, věnovali dlouhé roky přípravám a vše si hezky připravili. Po řemeslné a technické stránce je to pastva pro oči a uší - zvuk a hudba jsou luxusní. Je moc krásné sledovat tu skvělou výpravu, na které se nešetřilo, ty úžasné kostýmy, a další různé maličkosti a detaily, díky kterým dané scény jsou naprosto uvěřitelné a realistické. Každý dolar je na seriálu opravdu vidět a je radost sledovat skoro každou scénu. A u řemeslné stránky nezůstalo. Velkou parádou je zde scénář a perfektně napsané postavy. Skoro každá postava má hezky napsaný a vystavěný charakter, který dává naprosto smysl a díky tomu jsou postavy uvěřitelné. Cosmo Jarvis odvedl velmi dobrou práci a jeho herecký výkon se mi dost líbil, a Jarvis se se svou rolí popral velmi dobře. Hirojuki Sanada dostal svou životní roli a je v ní naprosto fantastický, a svými dialogy a mimikou si krade každou scénu pro sebe. Sanada zde předvádí herecký koncert. Anna Sawai je zde úžasná a zaslouží si každé slovo chvály.  Sawai předvedla výborný herecký výkon, a její dialogové výměny jsou bezchybné a jsou v nich všechny emoce. Tadanobu Asano má velmi vděčnou roli a zahrál jí s přehledem, a i on si umí ukradnou několik scén pro sebe. Se samotným seriálem mám dva menší problémy. Jeden je s tempem, kdy mi přišlo, že je to místy až moc pomalejší, a "jakoby se tam nic nedělo" - vím, že to byl účel, ale trochu mi to nesedlo. A druhá věc je ta, že jsem se místy ztrácel mezi postavy, jejich jmény atd. A nepřijde mi, že bych seriálu nevěnoval pozornost. Těch postav je tam opravdu moc, a ne každá dostane tolik prostoru, aby vyniklo jak moc je důležitá/nedůležitá pro děj. Šógun je velmi povedený a luxusně natočený seriál, který mi dost sedl a mohu ho jen a jen doporučit. (02.05.2024)

Na skvělý vypravěčský um Jamese Clavella rovnou zapomeňte (seriál je skutečně jen "na motivy"). Jenže i když to uděláte a budete o Šógunovi uvažovat jako o samostatném dílku, dostane se vám především scénáristického přešlapování stále na jednom místě přitom na ohromné stopáži. Bezradnost je nejlépe viditelná v tom smyslu, že většina postav pouze pasivně "civí do prázdna", zatímco intriky se dějí jaksi samovolně, jednání postav není jejich iniciátorem. Scénáristé poté, co vyplýtvali dlouhé hodiny, nakonec "vyřeší" budoucnost Japonska v posledním dílu krátkým flashforwardem s vysvětlením, že vše bylo předvídáno Toranagovou geniální myslí. Škoda. Přitom casting je velice povedený. Na herce (největší devízu seriálu) se dobře dívá, i když často netuší, co mají hrát. Škoda podruhé. (29.04.2024)

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. (15.05.2024)

Přijde mi vtipný ten narativ, že se to nepodbízí velkýma efektama a proto je fajn, že jde hlavně o konverzačku. Ja mám pocit, že se nepodbízí 99,9% produkce. Takže bych u seriálu, který kdekdo vyzdvihuje jako zatim nejlepší za rok 2024, fakt rád viděl něco velkolepého. No, škoda. Herecky je to fajn, akorát Jarvis nikoho moc  neochromí, ale nevím, zda to není záměr. Přeci jen je doba druhé dekolonizace a démonizace západu na seriálu dost znát a autor by asi občas koukal. Třeba seriál nezastírá, že evropské zbraně byly mnohem lepší, ale ti co je stvořili jsou prostě směšní barbaři a burani a člověk nechápe jak to, že teda byli vyvinutější. Ovšem jinak to bylo dost napínavé, autentické, vztahy vypointované a náhled do japonské kultury byl intenzivní. (02.05.2024)

Intenzivní až dechberoucí výlet do japonské kultury, historie, politiky v seriálu dle románu Jamese Clavella byl prostě dokonalý. Překvapivě to nestálo na akčních scénách, ale výborně vykreslených postavách, dokonalém castingu a dialozích které měly smysl, a to vše zabalené v dokonalém balení od vizuálu po krásný kostýmy. Politika, intriky, pár bitek, jedno zemětřesení, jeden anglický lodivod (překvapivě uvěřitelnější než elegán Chamberlein) a jedna nadpozemsky krásná Japonka Anna Sawai. (26.04.2024)