Šógun

Neprve jsem v dětství viděl v kině Zajatec japonských ostrovů, což byl vlastně hodně sestříhaný seriál Šógun. Pak jsem četl rozsáhlou knihu, na kterou jsem po dočtení myslel ještě 2 roky. Knize se prostě žádné filmové zpracovaní nevyrovná, přesto nový seriál je svojí výpravou velkolepý, na příběhu se mě nejvíc líbí střet rozdílných kultur což je nejlépe vystiženo v knize. (23.04.2024)

Clavellovu knížku sem nečetl (zatím a až v červnu znova vyjde tak do ní okamžitě jdu) a původní sérii sem viděl jako dítě, pravděpodobně sem z ní nebyl úplně moudrý a nepamatuju si jí. Nemám tak srovnání, nicméně i tak můžu s klidem říct, že nové zpracování je zkrátka famózní, místy dechberoucí a bude dost těžké ho letos na seriálovém poli překonat. Všechno tady šlape jako hodinky, skvělou výpravou počínaje (laik nepozná že se netočilo v Japonsku), přes kostýmy, parádní hudbu a samozřejmě skvělé herce. Měl sem sice trochu problém si zkraje zvyknout na neokoukaného Cosma Jarvise, ale to mi od samého začátku plně vynahrazoval Hiroyuki Sanada, kterému Toranaga sednul jak ulitý a Anna Sawai v životní roli. Srovnání s Hrou o trůny je na místě jen do té míry že se tady dost intrikaří a když dojde na nějakou akci tak umí být patřičně brutální, ale Šógunova síla je především v těch pomalejších scénách a dialozích, které nejednou přinesou zdrcující emoce. Vím, že Clavellova kniha je fikce lehce opřená o skutečné události a postavy, ale já mu to sežral i s navijákem…100% (23.04.2024)

Dokonalost, výprava, casting, scénář. Propracované do nejmenšího detailu s vlivy kolonizátorů na religiózní vývoj ve východní oblasti. Pro mě nejzajímavější bylo nahlédnutí do japonské kultury, tradic, regulí se směsí krutosti na straně jedné a něžnosti vyjádřené v poezii, zahradní architektuře. Zajímavé. (02.05.2024)

Shōgun od počátku zaujal skvělým vizuálem, tématem střetu kultur, výborně představeným a propracovaným světem a příslibem něčeho mohutného, co ale nakonec vůbec nepřišlo.  Seriál v prvních 4 epizodách nádherně představil svět a načrtl několik možných směrů, kterými se mohl vydat a všechny vypadali hrozně lákavě, aby pak nakonec zůstal přešlapovat na místě a nevydal se vlastně nikam.  Po 4. epizodě se ze seriálu absolutně vytratilo veškeré tempo, děj, zajímavost. Pořád se jen mluvilo a mluvilo a nic se nedělo, a když už tak akorát nějaká maličkost v jedné scéně. Až to dopadlo tak, že se ze seriálu, na který jsem se týden co týden velice těšil, stal seriál, na který jsem si pomalu ani nevzpomněl. Dějově se cosi začalo dít až v předposledním díle, aby to nakonec celé skončilo tak nějak nijak.  Nemůžu říct, že by se mi ukončení seriálu úplně nelíbilo. Byl to konec jako z nějaké tragické poezie a svým způsobem to k tomu i sedělo. Na druhou stranu to zajímavé z něj bylo velmi nevěrohodné, plné nesmyslů a pomyslných berliček. Celkově bych řekl, že seriál nejlépe vystihuje název jedné ze Shakespearových her: "Mnoho povyku pro nic." 2* 50% (23.04.2024)

Dokoukáno, dobojováno. No, těch bojů mohlo být více, ale co...bylo to komorní, detailní a precizní. Sanada, můj letitý oblíbenec, výborný. Stačil trochu jiný pohled, nepatrný pohyb koutku úst, bylo to dokonalé. Precizní Japonsko své doby a těžký život v něm, předložený do posledního, bravurního  detailu. Krásná Mariko a těžký život žen. Na Cosma Jarvise jsem si zvykala , pořád mi připomínal těžkopádného medvěda troch cinklého mírnou retardací, leč v posledním díle si to napravil. Celkově skvělý zážitek. (29.04.2024)