Šógun

Pomalý, hĺbavý a nekompromisný výlet do minulosti. Prekrásna ukážka stretu Európskeho myslenia s Japonskou kultúrou, nádherne natočená, plná vizuálne bohatých scenérií aj intímnych posedeniach pri saké. Trochu sa aj čudujem všeobecne kladným recenziám (úprimne sa im ale teším) keďže tu nemôžeme hovoriť o štandarde historických filmov/seriálov kde minimálne počet stretov armád a celkovo súbojových scén býva výrazne viac. Miesto toho sledujeme príbeh postavený na dialógoch a dlhých záberoch bez strihu. Prvé označenie čo mi napadlo po dopozeraní bolo že Šogun je kruté, drsné ale podmanivé spojenie poézie a filmového média. Niektoré scény boli nepríjemné jak sviňa, iné melancholicky kľudné. Niečo čo vám musí sadnúť od začiatku, treba si zvyknúť na tempo a ajkeď sa to hovorí pri množstve seriálov, tu to platí dvojnásobne. Aj mne to občas vadilo. 10 dielov postavených len na intrigách, prípravách na vojnu, vysvetľovaní pozadia konfliktu a kultúrnych zvykov ako takých by sa dalo kľudne osekať aj na 6 časti. Najväčší osobný problém som mal ale s postavou Johna Blackthorna ajkeď asi budem v menšine. Herecky mi Cosmo Jarvis nesadol vôbec a niektoré jeho pasáže ma až iritovali. Celý seriál v mojich očiach ťahali hlavne postavy Mariko a Toranagu. Vedel by som písať ešte o mnoho konkrétnych momentoch čo si budem dlho pamätať ale už teraz je komentár dosť dlhý. Keď sa hneď pred vzhliadnutím pripravíte že vás čaká netradičné spracovanie bez hollywoodskej romantizácie, som si istý že budete spokojný. 8/10 (19.05.2024)

Dokonalost, výprava, casting, scénář. Propracované do nejmenšího detailu s vlivy kolonizátorů na religiózní vývoj ve východní oblasti. Pro mě nejzajímavější bylo nahlédnutí do japonské kultury, tradic, regulí se směsí krutosti na straně jedné a něžnosti vyjádřené v poezii, zahradní architektuře. Zajímavé. (02.05.2024)

Na seriál jsem těšil, Japonsko můžu a i když tu historii znám zejména z hollywoodských (historických) filmů a nikdy jsem nečetl knihu o japonské kultuře, vlastně mě tam z těch kulturních propriet nic nepřekvapilo a nějaká osvěta pro diváka na západ od Japonska mi přijde spíše dost smutná. Co je však pro mě osobně smutnější, tak je ta přehypovanost Shoguna, samozřejmě chápu, že na západě seriál oceňují za to, že si jako vždy výborný Hirojuki Sanada z pozice producenta pohlídal, aby kniha a v ní obsažené japonské zvyklosti nebyly sesumírovány do obvyklé americké vyprázdněnosti...ale za mě to bylo na úkor zábavnosti a čekal jsem něco asi jiného. V prvních dílech jsem ještě měl tu naději, že nás čeká něco velkolepějšího (příslib tu je) a ačkoliv jsem utvořil pěkný vztah k hlavní dvojici postav (hlavně Júka Kóri je úžasná), v druhé polovině jsem však místy i nudil. Překvapivě mě zklamala i vizuální stránka seriálu, ačkoliv výprava byla nepochybně velkolepá a exteriérová, na velké televizi to na mě na rozdíl od některých jiných seriálů působilo přespříliš cgi a špatně barevně filtrované se silným filmovým zrnem (což jako purista nemám rád a dávám si velký pozor na nastavení zobrazení televize). Nejspíš si i doženu nějaké behind the scenes, abych se dozvěděl, co byl záměr a co bylo jen trikově přestřelené. 90% je za mě moc, spíš taková fajn sedmdesátka. (25.04.2024)

Kto čakal podobne ako ja, poriadnu samurajskú akciu, bude asi sklamaný. Je to vizuálne krásne natočený príbeh o Japonsku za čias samurajov. Vizuál je niečo, čo fakt treba vydvihnúť. Sú tu intrigy, dobové prostredie a do toho vynikajúce herecký výkony. Sanada je jasný, Anna Sawai je snáď najkrajšia aziatka na planéte, no ale nedá mi nespomenúť ani Cosmo Jarvisa, o ktorom som nepočul a ktorého ukričaný lodivod ma bavil asi najviac. Príbeh sa rozbehne v skutku skvelo, je preto veľká škoda, že potom sa už väčšinu času len prešľapuje na mieste. Je to celé poňaté príliš komorne, čo je krásne vidieť v poslednej časti. Každý asi čakal veľkú bitku a tí čo to videli vieme, ako to dopadlo. Veľmi odvážny ťah, ale nakoľko očividne peniaze boli, tak sme tých 10 minút krvavých orgií dostať mohli. Nehovorím však, že zakončenie sa mi nepáčilo a ako seriál o samurajoch určite topka. Subjektívne dávam 4*, nakoľko mne tam tá akcia proste chýbala. Objektívne, je to však jasných 5*. (06.05.2024)

"Together... forever." Jak je u Japonců zvykem, je to hodně kecání, hodně politiky, kdo koho za co urazil, kdo se snaží předstírat že je to či ono a hlavně "kdy a proč bude nejbližší příležitost k seppuku?" - vše samozřejmě s obřadní nenuceností a stoickým klidem. Nicméně, jak mi blízký přítel naznačil, máloco ho chytilo ke čtení tak, jako Clavellův 'Šógun' a jen z příběhu je člověk jasné proč. Do Japonska se doslova na poslední chvíli, na prahu smrti, dostává posádka a loď protestanta Johna Blackthornea (mimochodem geniální casting Cosma Jarvise, kterého jsem tak rok zpátky viděl v neméně úžasné roli v Calm with Horses) a ten se velmi brzy dostává do popředí zájmu lorda Jošiho Toranaga (Hirojuki Sanada, mainstreamově nezapomenutelný už od Posledního samuraje [2003] ale konečně v řádné větší roli, navíc sympatické, což je podle mě důležitým prvkem proto, aby tohle fungovalo, že Joši bude charismatický), proti kterému se snaží plotovat Rada regentů, po smrti posledního Šóguna, který nechal svého syna příliš mladého k vládě a jehož byl Joši jaksi oblíbencem "na pokec". Joši sice tvrdí, že chce hocha vidět vládnout, ale zbytek rady mu to moc nežere. Takže problém typické závisti vede zbytek lordů k tomu se k Jošimu stavět od začátku jako k někomu, koho je třeba odstranit (a v kontextu konce je zajímavé se na tuto otázku podívat znovu), takže vše se přetavuje v politický cíl, každý akt, dvojití agenti. A jestli si myslíte, že víte, co se děje, nevíte. Politika. Blackthorne se postupně sbližuje s kulturou a dokonce u Jošiho stoupá na ceně (Jošiho odůvodnění ve finále, proč ho nechal žít, lol), jak postupně představuje efektivnější užití děl, ale hlavně i fakt, že (jak je jeho primární cíl plavby a i Jošiho záměrem) je silně postaven proti jezuitům a portugalským obchodníkům, kteří znásilňují Japonsko skrze kontrolu některých lordů (skrze víru) a mezi ně chtějí použít tento náboženský rozkol, jako klín. Je nutno zmínit ještě jednu důležitou postavu a tou je Mariko (mimochodem, i přes rysy, neskutečná novozélandská kráska Anna Sawai), která drtivou většinu příběhu tráví jako překladatelka, prostředník a vlastně mučedník. Vše je ale samozřejmě trochu jinak a tentokrát tu opravdu nemám prostor na to, rozepisovat celý příběh, protože kniha má v originálním vydání nějakých 1100 stran a primárně je to vážně to typické japonské, zdlouhavé... no prostě ping pong a hutnej ping pong, adaptace má 10 hodin a vleče se to, speciálně, když to chcete sjet, vědět, jak se příběh dál vyvrbí. Za co určitě veliké plus taky je užití japonštiny, respektive všech možných jazyků, dodává to více elementů, než když vše zjednodušíme na jeden, jak se u filmů často děje. 'Šógun' nabízí určitě i mnoho zajímavých postav (např. Kashigi Yabushige) a definitivně konec, který vás nechá ve své otevřenosti v asi tak pravdivém rozpoložení, jak to jen jde. Člověk, co čeká po takovém času nějaké closure, je naivní, to není život, jak vím moc dobře. (25.04.2024)