Šógun

Vizuálně je to vyňuňané do posledního detailu, to nemohu říct. Rovněž herci (až na tu dubovou fošnu v ústřední roli Černéhotrna) jsou výborní, zejména Asano se Sanadou opět naprostá klasa. Nicméně, ač bych to sám od sebe nečekal, dále si již musím trochu zachcat proti zdejšímu většinovému větru, neboť jakkoliv je cca první polovina opravdu vkusné hraní o trůn, následně se to celé bez varování přepne do mýdlově telenovelního módu užvaněného tak, že i seriálová podoba páně Mártenova opusu magnum vedle toho působí pomalu jako němý film, přičemž celé to rádobyrafinované spřádání plánů v plánech jiných plánů je tak krutě nudné a nezáživné, že zejména u předposledního dílu jsem po tom dranžíráku v odkapávači pošilhával opravdu zálibně. Samozřejmě pokud někdo notoricky rád popíjí čaj z prázdného šálku pod bezlistou sakurovou větví v zimní zahradě, či v sosnovém hájku přednáší oblakům svá haiku, pak u toho zřejmě i tak mnohokrát přeleští tantó, nicméně já, ač Žaponii a Žaponce rád poměrně velmi, mám po zhlédnutí na patře tak leda pachuť rýžového hajlzpapíru s inkoustem. (27.04.2024)

Pomalý, hĺbavý a nekompromisný výlet do minulosti. Prekrásna ukážka stretu Európskeho myslenia s Japonskou kultúrou, nádherne natočená, plná vizuálne bohatých scenérií aj intímnych posedeniach pri saké. Trochu sa aj čudujem všeobecne kladným recenziám (úprimne sa im ale teším) keďže tu nemôžeme hovoriť o štandarde historických filmov/seriálov kde minimálne počet stretov armád a celkovo súbojových scén býva výrazne viac. Miesto toho sledujeme príbeh postavený na dialógoch a dlhých záberoch bez strihu. Prvé označenie čo mi napadlo po dopozeraní bolo že Šogun je kruté, drsné ale podmanivé spojenie poézie a filmového média. Niektoré scény boli nepríjemné jak sviňa, iné melancholicky kľudné. Niečo čo vám musí sadnúť od začiatku, treba si zvyknúť na tempo a ajkeď sa to hovorí pri množstve seriálov, tu to platí dvojnásobne. Aj mne to občas vadilo. 10 dielov postavených len na intrigách, prípravách na vojnu, vysvetľovaní pozadia konfliktu a kultúrnych zvykov ako takých by sa dalo kľudne osekať aj na 6 časti. Najväčší osobný problém som mal ale s postavou Johna Blackthorna ajkeď asi budem v menšine. Herecky mi Cosmo Jarvis nesadol vôbec a niektoré jeho pasáže ma až iritovali. Celý seriál v mojich očiach ťahali hlavne postavy Mariko a Toranagu. Vedel by som písať ešte o mnoho konkrétnych momentoch čo si budem dlho pamätať ale už teraz je komentár dosť dlhý. Keď sa hneď pred vzhliadnutím pripravíte že vás čaká netradičné spracovanie bez hollywoodskej romantizácie, som si istý že budete spokojný. 8/10 (19.05.2024)

Intenzivní až dechberoucí výlet do japonské kultury, historie, politiky v seriálu dle románu Jamese Clavella byl prostě dokonalý. Překvapivě to nestálo na akčních scénách, ale výborně vykreslených postavách, dokonalém castingu a dialozích které měly smysl, a to vše zabalené v dokonalém balení od vizuálu po krásný kostýmy. Politika, intriky, pár bitek, jedno zemětřesení, jeden anglický lodivod (překvapivě uvěřitelnější než elegán Chamberlein) a jedna nadpozemsky krásná Japonka Anna Sawai. (26.04.2024)

Vynikající! Lepší, než jsem čekal a lepší, než jsem po prvním díle myslel! Tvůrci měli nastudovanou nejen verzi z roku 1980, ale také clavellovu knihu a skutečný příběh Williama Adamse a šli absolutně vlastní cestou. První epizody jsem značně srovnával s verzí z roku 1980 a musel si zvykat - ve staré verzi se mi líbily mnohé postavy mnohem víc - Rodriguez, jezuité, Jabu, atd. Jenže postupně jsem si začal zvykat. Cosmo Jarvis byl totálně jiný Blackthorne, než Richard Chamberlain a Anna Sawai byla totálně jiná Mariko, než Yoko Shimada, pokud mám ale něco jejich vztahu vyčítat, pak, že netrval déle (což mě doopravdy zamrzelo - přál bych si ho stejně dlouhý, jako v seriálu nebo v knize). Na druhou stranu, mnohé věci byly přesnější v této verzi - například záchrana Rodrigueze, únik lodí z Ósaky, žádost o založení čajovny v Edu nebo takové detaily, jako plavání či napití z prázdného šálku. Od okamžiku, kdy se Blackthorne začal zabydlovat ve vesnici, mě seriál začal bavit víc, než stará verze - do značné míry i zásluhou postavy Fuji, kterou ztvárnila Moeka Hoshi. Sledoval jsem její charakter společně s Mariko a velmi se mi líbilo jejich jemné herectví - drobná gesta, výrazy tváře, hra očima (chvíle, kdy si vyžádá od Blackthorna pistole). Tehdy jsem si sedl a doplnil tady na ČSFD několik historických zajímavostí. Specifické bylo, že jsme seriál koukali doma všichni, včetně našich patnáctiletých Prťat. Prťata na rozdíl ode mě hned věděla, co je nattō - já musel googlit (viz zajímavosti). Epizodu 8, kterou by běžný divák ohodnotil jako díl, ve kterém nenastala žádná zajímavá akce, ocenila jako jednu nejlepších (nejvíc je pobavila scéna, ve které jezuité obhlížejí místo na kostel a zjišťují, že jejich sousedy budou gejši). Ale abych se vrátil k mému pohledu - od okamžiku střelby z kanónů jsem pochopil, že tvůrci adaptují příběh značně po svém a začal si říkat, že nevím, co bude. Velmi však oceňuji, že se příběh nakonec vrátil k originálu. Představuji si, že scénáristé prošli knihu, historii a verzi 1980 a řekli si: "Dobře, jak to asi mohlo realisticky vypadat doopravdy?" Mnohé důležité momenty z knihy zakomponovali, ale jinak, než kniha - nejvíc se mi líbilo, když v samotném závěru Toranaga vypráví Jabuovi, co se stane - toto bylo v knize také, ale jinak a současná verze to podle mě znázornila lépe. ■ Napsal jsem ještě dvě zajímavosti. ■ Velmi jsem si užíval Hiroyukiho Sanadu, kterého mám rád od doby, co jsem 15x viděl Soumračného samuraje. ■ Dodatečně googlím a zjišťuji, že Išido v seriálu vypadal téměř přesně stejně jako skutečný Mitsunari Ishida. ■ Pokud bych měl kritizovat, tak, že v knize Blackthorne komunikuje s Mariko portugalsky a latinsky (Mariko je podle knihy jedním z mála Japonců té doby ovládajících latinu). Angličtina mi překážela už ve verzi 1980. Nicméně jsem realista. Nedá se chtít vše. (23.04.2024)

Shogun bohužel nakonec nedostál mého očekávání. Po vydařené první polovině scénář sklouzl k nelogičnosti a plytkosti. Postavy dokonce mezi sebou ztrácely kýženou chemii a vyústění celého příběhu by si zasloužilo rozhodně větší péči. To celé ve mě zanechalo jakousi hořkou pachuť nenaplněného potenciálu, což mě bude ještě dlouho mrzet. Pro historické počiny mám slabost, ne jinak je tomu u historických asijských filmů, Shogun měl však velkou výhodu v kontrastu západní a východní civilizace. Východní filozofie, však mnoho nepřinesl, jak je tomu zvykem a pletichaření bylo poněkud neohrabané. Na druhou stranu mě těší opětovná vlna zájmu o tento žánr, který byl až moc dlouho upozaďován. Navíc v této době paskvilů je Shogun přeci jen perlou v bahně, i když se smutným dozvukem. (24.04.2024)