Vlčí jáma

Tomu hovorím filmárske umenie. Stačí jednoduchý príbeh a trojica skvelých hlavných postáv doplnená pár figúrkami. Z hlavných postáv hrajú prím ženy a hlavne tá staršia je úplne nezabudnuteľná so svojimi hláškami a scénami. Jana Brejchová je asi najkrajšia zo všetkých filmov, detsky nevinná a zároveň skryto túžobná. Ústredná milostná pieseň bola toľko krát prerušená, a ani som nedúfal, že ju budem počuť kompletnú, ale predsa... Naviac veľavýznamné kamerové detaily podania rúk, na začiatku aj na konci, a ďalšie geniálne zábery ako trik so zrkadlom alebo ranná hygiena. –––– Robertku, vezmi si med! Med čistí hlas. –––– Chlupek! Ale, ale! Zase vyrost. Zlobivý chloupek. –––– Ruku líbám. Bylo mi ctí. Milostivé pani matce není dobře? (25.04.2014)

Jiřina Šejbalová hraje fúrii, která dusí všechny okolo - mnohem mladšího manžela i schovanku, a hraje ji tak sugestivně, že když jí tlačí paruka a klobouk, mě z toho začíná bolet hlava. Estetika, křehkost a láska proti maloměšťáctví a pokrytectví, hodně depresivní psycho, parádně zrežírované a výborně odehrané. (18.09.2005)

Původní literární předlohu neznám. S filmem jsem neměl větší problém. Bavil mě i když jsem ho neviděl poprvé. Dusné drama o citovém vzplanutí neštastně ženatého a citově vyprahlého, zralého muže k mladé dívce režisér Weiss opatřil atmosférickou tenzí. Tomuhle nerovnoměrnému partnerství bránil manželský závazek k babizně, kterou brilantně ztvárnila Šejbalová. Proti takto připravené zkušené matadorce neměla mladá a začínající Brejchová mnoho šancí, ale neztratila se a režiséry upozornila, že s ní budou v budoucnu počítat. Mezi nima pendloval Doležal, kterého jsem pak herecky registroval minimálně, ale tady byl oběma herečkám velmi vyrovnaným partnerem, který svoji nezvladatelnou citovou slabost a vášen v jednom zahrál s ohromujícím přesvědčením. Těžko říct jestli by film byl tak dobrý kdyby neměl tak dobré herecké výkony. Jedná se však o dílo, které nemá v české kinematografii zastoupení. 80% (17.05.2012)

Skoro jsem chtěl napsat „přehrávající Šejbalová, nedohrávající Doležal s Brejchovou“, ale tak to úplně není, Šejbalka je tu vážně dobrá, jenom je to její megerství od samého začátku režijně tak vyšponované, zbylé dvě hlavní postavy tak potlačené a karty tím celou dobu tak jasně rozdané, že vlastně není kam stavět nějaké větší dramatické oblouky a film tak sice má svoje mrazivé chvilky, ale celkově podle mě zdaleka nenaplňuje potenciál předlohy ani scénáře. Mluvit pak o psychologickém díle světové úrovně, v roce Sedmé pečeti, Lesních jahod, Cabiriiných nocí a dalších, to mi přijde trochu úsměvné. (05.07.2018)

Miluju filmy Jiřího Weisse. Spolu s Romeem, Julií a tmou je Vlčí jáma tím nejlepším, co ve své tvorbě tento talentovaný režisér zanechal. Vypráví komorní příběh starší paní (Jiřina Šejbalová), jejího mladšího manžela (Miroslav Doležal) a mladé dívenky, kterou si vezmou jako svoji schovanku (Jana Brejchová). Dohromady vytvoří milostný trojúhelník, který ve svém dusném, depresivním a temném prostředí začne rozehrávat solidní psychologické drama. Film vznikl podle knihy Jarmily Glazarové, jež je zasazena do prostředí maloměsta krátce po první světové válce. Zlou a panovačnou tetu Kláru ztvárnila takovým pekelným způsobem Šejbalka, že málem za svou roli získala v Benátkách hlavní cenu, ale tu jí o jeden hlas vyfoukla Sophia Loren! Jana Brejchová je ve své roli až hypnotická, ty její oči dokážou mluvit. Ostatní obsazení je bezchybné a určitě bych ještě vypíchl roli Loly Skrbkové, hrající skřehotající služku Petronilu a vypadající jako nefalšovaná smrtka. K celkové genialitě snímku připočtěme nadstandardní kameru Václava Hanuše a hudební katarzi Jiřího Srnky. Bezesporu mistrovské dílo!!! (12.02.2019)