Dáma zo Šanghaja

Tímhle filmem prý Welles ztratili pět milionů fanoušků. Včetně mě. ____ Největší paradox a zvláštnost filmu vychází z přechodu mezi jednotlivými hladinami vyprávění. Tedy stav, když autor (nebo divák) sám zasahuje do fiktivního děje vyprávění nebo se naopak postava z této fikce vměšuje do vnější existence autora nebo diváka. Pozor, uvedu na příkladu: Jak může být postava O'Hara determinována okolím, jak je možné, že se octla v takových nepříjemnostech, když uvážíme, že O'Haraa je zároveň vypravěčem (strůjcem všeho dění), či spíše samotným režisérem, který tahá za nitky? To vůbec není otázka deus ex machina, ale toho, že tyhle přechody mezi vyprávěním jsou jen příjemnou výjimkou a to, co potřebujeme nejméně, je ustavit ji novým paradigmatem. ____ Welles postrádá smysl pro humor. Modelka Donna Feldman k tomu říká následující: „Kdo sám sebe bere příliš vážně, má problém. Chlap, který neumí sám sebe shodit, mívá nouzi o partnerky. Ženy vycítí, že je suchar, a bojí se nudy.“ (15.09.2008)

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. (26.07.2010)

Esteticky se jedná o famózní film a režisérská genialita Orsona Wellese má co říct i po více než šedesáti letech, nicméně si podobně jako velká část zdejších hodnotících myslím, že si pan režisér měl méně hrát a více se soustředit na důležitější součásti filmového celku, například zajímavější příběh, nebo větší napětí (byť slavná scéna v zrcadlovém bludišti si svoji pověst zasloužila právem), nemluvě o tom, že zdejší pojetí hlavní ženské postavy částečně kopíruje bezchybnou Pojistku smrti. Zatímco Občana Kanea nepovažuji "jen" za kinematografickou šablonu, ale za formálně výrazný celek, tento film je natolik schematický, že jediné, čím se můžeme kochat, je skutečně onen vizuál a překrásná Rita Hayworth - neboli hlavní dva důvody, proč dávám slabší čtyři hvězdy, naštěstí nijak neovlivňující moji přízeň k režiséru Wellesovi. (01.07.2010)

Pokud se nehodláte posadit na prdel z řemeslné stránky, tak vás čeká nevýrazný prázdný noir, kde jsou postavy jenom "aby se neřeklo." Rita Hayworth je nádherná ženská ( v krátkém sestřihu bych jí skoro nepoznal, jsme zvyklý na "Gildu" ), ale tady nežije. Orson Welles má uhrančivý přízvuk, ale to je asi tak všechno. Tenhle film není vůbec o lidech. Jediné, co mě okouzlilo, byla hudba. V pozadí hraje téměř neustále. (18.02.2007)

Orson Welles potvrzuje, že i muži mají své dny (v tomhle případě měsíce), protože Dáma ze Šanghaje je od geinálního režiséra tím nejslabším (místy i nudným), a přesto že obsahuje hlavně na konci výborné a nápadité scény plus po celý film svůdnou Ritu Haywortovou, tak nedosahuje žádných světoborných výsledků ani na linii emoční nebo technické. Ona právě Rita svým "jiným" vzhledem film malinko pohřbívá plus topornost Orsona Wellesa (která byla možná záměrem), i když v mém případě to bylo jedno, pro mě zůstane neskonale nádhernou pořád i kdyby byla dohola! __ První polovina se nese v duchu romantickém a noirkovské vyustění bych ani nečekal, ale poslední půlhodina nabírá na atmosféře i na tempu a vyvrcholení v zrcadlovém sále je úžasnou ukázkou geniální filmařiny. (21.03.2009)