Volavka

Ze začátku trocho nesrozumitelné drama. Postupně film výborně graduje a závěr je naprosto strhující. Téma filmu je velice prosté a kvality Volavky by mělo posouvat směrem dolů i použití silně sentimentalní a místy až kýčovité hudby. Navíc je ve Volavce celkem málo akce a zabívá se spíš soukromým životem obou "volavek". Ale navzdory tomu všemu se podle mě jedné o jeden z nejpůsobivějších krimi filmů z prostředí mafie jaké jsem kdy viděl. Pod čerstvým vlivem interesantního konce dávám 90%. (05.11.2006)

Osobně Hong kongskou produkci nijak zvlášť nevyhledávám, ale pokud už se na nějaký výtvor podívám, tak musím uznat, že má něco do sebe. Skvělý scénář, to je základní kámen Volavky. Zajímavý, neokoukaný příběh dvou lidí, kteří jsou infiltrováni, každý do jiného druhu společnosti. Zatímco policista, slídící v řadách mafie chce s touto prací seknout, mafián v řadách policejních, chce ukončit své styky s mafií a udělat kariéru u policejních jednotek, kde se mu velmi daří. Než se jim však tyto sny splní musí navzájem objevit své pravé totožnosti, které vedou pro mě k dosti překvapivému konci. Velmi dlouho mě film takhle nezaujal už svou základní myšlenkou. Ta je navíc rozšířena vynikající atmosférou asijského prostředí, která snímek dostává tak trochu do jiné reality, která je podchycena a zvýrazněna výborným hudebním podkladem a taktéž kamerou, kterou bych neoznačil za nějak výrazně invenčí. Spíš je to učebnicově odvedená práce s několika extra momenty. I když je po technické stránce vše výborné, bez dobrých herců se dobrý film nevykouzlí. To naštěstí v tomto případě také nehrozí. Hodně působivé momenty zahrané s naprostým přehledem mě utvrzují v názoru, že asijská kinematografie má vždy co nabídnout a má spoustu talentovaných herců, a je to jen dobře. (29.07.2006)

Ak by ťa zaujímalo ako to vyzerá, keď jeden film úplne na kompletku revitalizuje celý filmový priemysel jednej krajiny, zmení jeho smerovanie a vizuálne aj štrukturálne ovplyvní všetky nasledovné žánrové počiny toho kraja, mám pre teba tri slová – Mou gaan dou. Ak by sa našiel čo i len jeden poctivec, ktorý by to chcel vidieť na vlastné oči: daj si najprv niektoré celosvetovo oslavované počiny z režisérskej stoličky Johna Woo (Ying hung boon sik / Dip huet seung hung / Lat sau san taam) a za tým tento opus. Uvidíš rozdiel milión a jeden. (x / x / x) (28.06.2023)

Volavka vs. Skrytá identita: Volavka jednoznačně boduje vizuálním pojetím, je modernější, dravá, běží zatraceně rychlým tempem (někdy až moc, člověk má dělat, aby pochopil, co se děje). Další body jsou určitě za Tonyho Leunga, který očima uhraje to, na co jiní potřebují kolem sebe mlátit rukama nohama (nic proti Leo). Scorsese na to jde jinak: nesoustředí se jen na odvyprávění děje, zajímají ho ještě víc postavy. Jednotlivé hrdiny (ať už kladné či záporné) poznáme mnohem lépe, vciťujeme se do jejich každodenních životů. Závěrečné zůčtování je proto mnohem emocionálnější. A taky je tu naprosto úžasná postava Marka Wahlberga, díky které jsem neskončil po projekci Skryté identity v depresích. Podtrženo a sečteno, asi záleží na naturelu každého, jaký přístup ke stejné látce mu víc vyhovuje. Já dám poslední dobou na emoce, takže mám radši Scorseseho remake. Ale jen o chlup. (01.01.2007)

Příběh je docela zajímavý, technická stránka povedená, herci kvalitní, jenže je to šíleně nedynamické. Ne že by nutně v hongkongském filmu musela stále vybuchovat auta, nebo někdo v tratolišti krve umírat, ale vyprávění onoho zajímavého příběhu mohlo mít větší šťávu a možná i méně sentimentu. U pravděpodobně dojemných (já se bohužel nedojala, ale všichni na obrazovce vzlykali a mně před očima úplně vyvstávalo kino plné uplakaných Číňanů) scén se mi sice nedělalo špatně, ale kdyby pár litrů slz ubrali, vůbec bych se nezlobila. (06.01.2009)