Skvelí Ambersonovci

Dvaja majstrovskí režiséri niekoľkých kultových filmov sa pustili do rozprávania o rodine, ktorá má všetko a nič. Príbeh, s ktorým by iný režisér možno ani nepohol, no vďaka Orsonovi Wellesovi (znova ako vrchný rozprávač, ktorý vie príbehu vdýchnuť neskutočnú porciu energie) a Robertovi Wiseovi ako režisérskemu kráľovi a za podpory skvelých hercov, uzrela svetlo skvelá rodinná dráma. 80%. (27.10.2008)

Producentmi sprasený masterpiece. Jednotlivé scény sú fantastické ale tá koktavosť rozprávania miestami hrozne vadí a záverečná scéna už je vyložene na facku .Aj napriek tomu výnimočný film.9/10 A len tak btw. ma napadlo... vzhľadom na to, že stále existuje pôvodný scenár by mohol niekto ukecať Spielberga alebo Scorseseho ( ale nikoho iného) na remake. P.S. záverečné titulky sú skvelé (31.10.2014)

Je čírou špekuláciou, aký to mohol byť film, nebyť predstavy producenta, že ten kto platí, ten aj tomu najlepšie rozumie. Ale aj "producentský výber" ostal zaujímavým filmom s výbornými hereckými výkonmi a kamerou. Začiatky automobilizmu síce nehrajú vo filme podstatnejšiu úlohu, ale vízie dôsledkov rýchlo sa šíriaceho automobilizmu boli na svoju dobu objavné. (04.04.2014)

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu. (16.11.2005)

Problém s filmy (či vlastně všemi uměleckými díly), o kterých víme, že byly nějak násilně narušeny a z jejich původního tvaru byl vytvořen tvar "pohodlnější" (dle názorů těch, jež tato umění financují), je ten, že v momentě, kdy toto zjistíme, nemůžeme se zbavit myšlenky, jak by celé dílo vypadalo, kdyby měl režisér skutečně volnou ruku, či jak vypadal jeho původní záměr - nejintenzivnější je to právě u Utrpení panny Orleánské, kdy byl zničen celý původní film, a právě u Ambersonů, kde byly zničeny Wellesem původně natočené a zařazené pasáže. A jak by to vypadalo? Která část by byla delší? Blahobyt nebo pád? Viděli bychom trpět mladého George, tak jako mu to přejeme po celý film? Oni si o to opravdu říkali - se svou vírou, že bohatství a sláva jsou věčné. A o jaké formální lahůdky jsme jistě přišli! Weles, který si zde hraje podobně jako v Občanu Kaneovi se i v těch zbylých čtyřiceti minutách musel, tak jako v celém snímku, vyřádit s mizanscénou (některé scény zde musí Greenaway milovat!), perspektivou, střihem, světlem. Celý ten film je lahůdka. Doufám, že při dalších projekcích už na nic z toho, co se ještě mohlo odehrát, nebudu myslet. (29.08.2015)