Proces

Tvrdiť, že Proces je obrazovou štruktúrou vedome komponovaný bez akejkoľvek symboliky je rovnako odvážne, ako stavať na ich anatomickej hĺbke, keďže vchádzajú len do akýchsi ideí umeleckého sprostredkovania bez jednotnej naratívnej väzby a ešte dokonca i bez dákych informatívnych súvislostí, ktoré by časový priebeh súvzťažne prehlbovali v dramaticky čitateľnejší hybrid príčinnosti a následkov. Táto "Kafkovka" je dobovo ladená odlišne a to na 60-te roky, v ktorých jej štýlové rozhranie vznikalo ako na objednávku mladej generácii, ktorú okolie nedokázalo za žiadnu cenu pochopiť. Franz sa naproti tomu usiloval v období neistoty preciťovať svoju psycho-analytickú sondu sťa individuálny rozpor vlastnej integrity presadiť sa v rozmedzí duševných tlakov, než v kontexte masového opovrhovania spoločenskej exklúzie. (01.11.2015)

Proces je film, ktorý sa môže oháňať tým, že keď ho nepochopíte, tak si prečítajte knihu. Ja s tým zásadne nesúhlasím, film je film a mal by fungovať sám o sebe. Proces funguje, ale je extrémne náročný a treba ho vidieť asi viackrát. Každá druhá scéna je ako samostatný obraz, ktorý by som si dal zarámovať do zlatého rámu a mohol by som v kontexte s ďalšími obrazmi z filmu rozmýšlať nad jeho symbolmi. Orson Welles vníma kinematografiu ako Einstein vesmír. Čiže v nej vidí možnosti a súvislosti, ktoré iní nevidia a nechápu. Spoločne s Bergmanom a zopár ojedinelými režisérmi. Sfilmované výčitky podvedomia. (09.10.2012)

Wellesova adaptace Kafkova románu Proces s sebou přináší hned několikerá překvapení. Zaprvé - tenhle příběh měl zůstat písmenům a stránkám. A přesto jej Welles zpracoval náramně, velkolepě a nadmíru poutavě - kamera kouzlí náramné obrázky, atmosféra postupně houstne a herci hrají lahodně. Zadruhé - I přes nesporné kvality filmu se potvrzuje první věta, měl zůstat knihám. První hodinu a půl je totiž zajímavou pouze ta filmařská stránka věci. To, co se ve filmu děje, už podstatně méně. Ovšem závěr dojem napravuje. (03.07.2013)

Možná spoilery a načnu to poznámkou k vrstevníkovi: Lacku, můžeš se na to podívat :-) /mno a k filmu. - Divné. Kafkův Proces mám rozečtený a zatím je to naprosto vynikající. I přes nesmírně dlouhé odstavce má koncetrace je skalnatá a každý prvek působí mimořádně zajímavě. Necelé dvě hodiny samotného filmu nejsou zdlouhavé, spíš... na mne film působil strašně unáhleně a v některých momentech zcela prázdně. Ba co víc - některá prapodivná návaznost scén mi přišla úplně mimo a nepřirozená, prostě se strašně moc spěchalo. Naštěstí je zde mnoho výborných momentů. Střih je skvěle zvládnutý mno a kamerové nápady mnohdy kulervoucí. Skvělá hra se světlem. A mimochodem prvotřídní hudba, mám pro Jazz slabost. Atmosféra působí celkem tísnivě, což zřejmě byl účel a vypovídá už z počátku o bezvýchodnosti K. A kolikrát mi přišlo, že stojim čelem své noční můře. Mívám sny o nekonečném bludišti, ze kterého není úniku a zde ty mantinely byly tak klaustrofobické, nepříjemně, až depresivně, kór když jsem viděl zástupy těch lidí a papírů a knih na sobě, bo útěk před děckama.. má to i takovej hororovej a mysteriozní podkres. Dialogy v první půlce filmu absolutně prvotřídní, spousta skvělých hlášek - humoru není tolik, ale ten se povedl. Anthony Perkins je herecké eso, užíval jsem si jeho koktání, nechápavost a působí strašně elegantně, nesmírně sympaticky. A je inteligentní, neumim si představit nikoho kdo by se na Josefa tak trefně hodil. Romy Schneider opravdu půvabná, jen mne nějak zbytek hereckého osazenstva moc nezaujal. Mno a samotný závěr je snad jasný všem - ačkoliv mi to s tim dynamitem přišlo až moc nad rámec, tak chápu proč k tomu takhle došlo. Proces je velmi zajímavej a má spoustu výborných prvků, jen kniha je kniha a ta mne pohltila víc, je chirurgicky přesná. Těžko se mi to hodnotí, jen mi vrtá hlavou, jak by vypadal skutečný závěr, kdyby Kafka stihl dopsat román a jak moc by to ovlivnilo film. 70% Poznámka na závěr: na remake se nechystám, přijde mi zbytečný. (21.02.2016)

První filmový přepis Kafkova nedokončeného Procesu (1914/1915). Je poměrně složité hledat hranice mezi Kafkou a Wellesem, stejně tak je určitou výzvou sledovat tento příběh mimo reálie starého Rakousko-Uherska. Ale jsem ráda, že obsazení je mezinárodní. Přítomnost italských, francouzských nebo německých hereček pomáhá globální srozumitelnosti. Romy Schneider hraje Leni (v českém překladu Lenku) pečující o starého advokáta. Pro ni tato role znamenala výrazný bod přerodu v době, kdy hledala novou kariéru. (14.02.2023)