Cizinec

Výborná noirová detektivka, jako od Hitchcocka. Jen si říkám, jestli to diváky ve čtyřicátých letech ještě vůbec bavilo, protože každý druhý film, co byl v Hollywoodu v tomhle období natočen, byla noirová detektivka, kde je hladce oholený muž s kloboukem padouch, co chce zabít vlastní krásnou a křehkou ženu, ale na poslední chvíli mu to překazí jiný oholený muž v klobouku, většinou starší a menší postavy, detektiv. Schéma je pořád stejné a to je to, co Cizinci trochu ubírá na hodnocení. Neoriginalita. Ale jinak je to velice dobrý film, obzvlášť po stránce scénáře a režisérských vychytávek (hra stínů, finále na věži). (25.10.2008)

„Marx nebyl žádný Němec, byl to Žid. Přesně něco takového by řekl nacista. Myslím, že tu ještě nějakou dobu zůstanu.“ Zhoubný démon nacismu po šest let chlemtal krev svých obětí na evropských bojištích, aby se pak po roce lstivě vloudil do životů běžných Američanů prostřednictvím bezelstné tváře profesora historie. Welles rozehrál s divákem elektrizující hru ve vymazelném noir kabátě. Kontrasty světla a stínu jsou zde dokonalé a v detailech jednotlivých záběrů je vidět vysoká kvalita tvůrčí práce. Klasika žánru. 75% (28.10.2016)

Po skvělých Báječných Ambersonových (nebo báječných Skvělých Ambersonových), které jsem viděla nedávno, mě Cizinec tolik nenadchl, chvílemi jsem se nudila a Orsonovy režijní fígle tady byly, ale jaksi na mě nefungovaly. Jako herec byl dobrý, ale nelíbil se mi představitel detektiva. Manželka byla velmi krásná, ale herecky dost slabá a téma nebylo uchopeno tak, aby člověka nějak hlouběji zasáhlo. Přesto na svou dobu je to opět film, který je dobré vidět. (07.09.2010)

Štúdiová záležitosť. Ale bola to asi jediná cesta, ako mohol Welles presvedčiť produkciu komerčným úspechom. Vôbec sa teda nečudujem, že sám tento film nemal v láske. Ide o klasicky hitchcockovsky rozostavanú zápletku, ale Welles nie je Hitchcock. Dominoval vlastnou štýlotvorbou : osobitý orsonovský koncept s absolútne voľnými rukami, kamerové nájazdy, svetlá a tiene, charaktery postáv v kontraste, zamotanosť, ponurosť. Ak teda po 45-tich minútach začne The Stranger fungovať na báze stereotypu a keď pod povrchom nejestvuje jediný moment prekvapenia, výsledok nepoteší. Teda fanúšikov Orsona Wellesa, pre ostatných, ktorí majú radšej jednoduchšie trilery s veľmi prehľadnou kostrou rozprávania a prívetivých zápletiek s vyššou trpezlivosťou - slasť. (20.08.2014)

Jako thriller tenhle film Orsona Wellese funguje skutečně dobře, zručný režisér se pouští cestou, kterou nejšířeji prošlapal guru napětí Alfred Hitchcock. Welles, který sám ve filmu hraje, si vyhrál s kompozicemi záběrů, rozehrál rezonanci světla a stínů (stylové milostné scény coby pouhé siluety dvou lidských tváří, příchod profesora do ložnice, přičemž snímaná je pouze jeho žena na manželském loži a mužův zvětšující se stín...), exponoval skutečně dramatické finále ve věži místního kostela, trochu však podcenil námět - dobová poptávka po filmu o zlých nacistech je pochopitelná, ale povrchnost historického kontextu je trochu zarážející u tvůrce takového formátu - že je hledaný válečný zločinec fiktivní, pochopím, že se v roce 1946 usadí v USA a nikdo ho nepodezřívá, už méně, ale rozhovor se svým nacistickým soukmenovcem (dokonce v angličtině!), který ho přijede kontaktovat, se rozhodně mezi příliš autentické věci nezařadí... Orson Welles natočil dobrý film, Alfreda Hitchcocka však nepředčil... (24.10.2008)