Dotyk zla

Tak jsem se dotknul zla a nebylo to špatný, na druhou stranu, hlubší stopu to ve mě nezanechalo. Úvodní scéna natočená bez střihu má atmosféru a vzbuzuje očekávání. Pak už se rozjíždí takový ten klasický příběh ve kterém jsou vesměs všichni křiváci a mezi nimi jeden čestný Charlton Heston kterej hraje dokonce Mexičana, to jsem teda čuměl. Jinak Orsona Wellese vůbec nakoukanýho nemám, tady zahrál slušně jako extra horlivej ochránce zákona, kterej odrovná každýho o kom je přesvědčen, že je vinen. Film jako celek ujde, ale občas se trochu vleče a taky už mě přiznávám tyhle hodně starý kousky navíc vyžívající se v žánru noir úplně neberou a nejsem prostě ten typ diváka co to docení. Takže zachovám opět neutralitu.60% (11.01.2016)

Není jen tak vyznat se hned napoprvé ve všem dění a postavách, ale to bohatě vynahradí ambiciózní režie, temná aura zapadákova na hranici s Mexikem (“border towns bring out the worst in a country”) a výborný, opuchlý a opocený Wellesův policejní darebák (ani jsem ho nejdřív nepoznal), který ač je svině, vzbuzuje i vlnu sympatií a jeví se překvapivě plastický po stránce dobra-zla a psychologie. #Noirvember (22.11.2021)

Špičková filmárčina od začiatku do konca, ktorá sa mi však nezapichla do hlavy ako tŕňová koruna. V noir filme uprednostňujem polohy typu Sunset Blvd alebo Dark Passage, v ktorých je menej než desať gangstrov na meter štvorcový a kde sa hovorí o niečo pomalšie než ako sa strieľa. Janet Leigh tu prehodí vetu "Do amerického motelu idem kvôli pohodliu", ktorá nepochybne zaujala istého škodoradostného pána Hitchcocka... (04.06.2006)

Dotek zla... se mě nedotkl tolik, kolik bych si byl býval přál, protože Ramirez a noir, to se rýmuje. Ono natočeno je to velice kvalitně (jak jinak, když jde o dílo Orsona Wellese), ale mně osobně to přišlo celkově takové chladné, nedokázal jsem tomu věnovat pozornost, nedokázal jsem sympatizovat s padouchama a přát nehappy-end Hestonovi s krásnou Janet Leigh (jestli ta neměla z motelů noční můry, tak už nikdo :-). Ale každopádně se tento film může směle řadit mezi ty nejklasičtější díla, leč mě to krapet minulo, my bad :-) (17.11.2014)

Touch of Evil možno kľudne alegoricky nazvať Touch of Perfection. Dielo "oficiálne" zakončujúce éru klasických noir filmov, ktoré je jeho samotnou esenciou - tak v základných stavebných kameňoch (od nasvietenia až po pokrivené charaktery) ako i v jeho postupnom vývoji a obmenách. Atmosféra filmu, ktorá ma dokonale pohltila, je vďaka Wellesovej režisérskej ruke budovaná veľmi dôrazne už od prvého, dnes už legendárneho - 3,5 min. záberu. Vynikajúce herecké výkony na čele so samotným Wellesom, výborne dialógy i rozvrhnutie postáv a na svoju dobu neuveriteľne dynamická kamera využivajúca sa v nezvyklých rakurzoch - to všetko do seba dokonale zapadá a dáva tak divákovi možnosť naplno pocítiť silu onoho báječného "čiernobieleho štýlu". (30.05.2005)