Dotyk zla

(1001) Především geniální hudba, v návaznosti na to atmosféra. Dál taky nevím, jak to ten Orson dělal, ale obraz je zkrátka skvostný! (To platí ke všem filmům, ale nikde jinde jsem to myslím ještě nenapsala, tak si tady vyrovnávám manko, vykřičník vykřičník.) Osobně bych řekla, že je to asi nejlepší film, který jsem od něj zatím viděla, ačkoli... Proces mám pořád trošku víc radši, srdíčkem. (14.07.2010)

Tieňohra v uliciach neprívetíveho, ošarpaného pohraničného mesta, plného podivuhodných existencií: tučniackym detektívom počnúc, schaotizovano vystrašeným nočným recepčným pokračujúc a prapodivnými gráciami v moteli končiac. Tieňohra na viac spôsobov: 1. Obrazovo dokonalá krimi s atmosférou znepokojujúceho tajomna vyvedená v celom spektre čiernobielej pochmúrnosti. 2. Psychologicky rozvrstvená štúdia o nejednoznačnosti postavenia kladných, či záporných vlastností a zároveň o tom, ako sa miešajú role prisúdené spoločnosťou s obyčajnými ľudskými slabosťami (alkoholizmus, zaslepená pomstychtivosť, závisť, slepá oddanosť) vyplývajúcimi z túžby po perfekcionizme. 3. Halucinačná vízia pokrivených tvári vychádzajúcich akoby z bludiska krivých zrkadiel, meniacich svoje správanie podľa momentálneho snového rozpoloženia režiséra. Podivuhodná nočná mora s málo svetlými momentami. Všetky 3 roviny filmu sú naviac pokryté skvelými hereckými výkonmi v netypických úlohách (Heston ako mexičan, Dietrichová ako cigánska kupliarka). (14.06.2005)

Nezdravě obézní a navrch vycpaný génius Orson Welles je tady jednou z nejlepších karikatur, co film stvořil. Když si vezmeme, že podobnou roli nabalil režisér sám sobě, nezbývá než pokorně smeknout. Do panoptika příšer bych přitom zdaleka neposílal jen jeho. Vstupenku už by měla pomalu připravenou i Marlene Dietrich, jejíž věčně propadlé líce a voskový výraz začíná být symbolika jako hrom. A nemluvě o nečekaném Charltonu Hestonovi, který hraje tu nejméně pravděpodobnou roli s velkou grácií. Celý tenhle noir je prošpikován nápaditostí, drobnými rysy geniality. Zavání to nabubřelostí, sám Welles vychytává pro sebe ty nejvypiplanější scény a s dějem si vlastně dělá, co se mu zamane. Je to čarující film, bere z noirového umění to nejlepší a zároveň dává tušit, že se doba chýlí ke konci. Nejen žánru, ale i výjimečného Wellese, ten mohl v Evropě dokázat věci převratné, jenže... (20.04.2010)

(3x) Dehtově černý noir, který Marlena natočila pro Wellese za hubičku. Produkčně to bylo velmi náročné a tak bylo potřeba, aby přiložil ruku k dílu každý, kdo měl ruce a nohy. Marlena na to šla ostatně fikaně, jen přetransformovala svůj kostým ze Zlatých náušnic. Zbytek smetla historie a almost director's cut spatřil světlo světa až v roce 1998. #LFŠ (28.07.2015)

Ak som si po The Third Man myslela, že nemám rada film-noir, tak Dotek zla mi moju vlastnú nekompetentnosť hodnotiť tieto staré čiernobiele vykopávky, jednoznačne vyvrátil. Orson Welles sa s tým režijne i herecky popasoval vynikajúco, snímke nechýba pravá noirová pochmúrnosť, temnosť a navyše sú do to toho zakomponované prvky rock and rollu perfektne dotvárajúce depresívnu atmosféru. Scenár je navyše na danú dobu zvláštne extravagantný, to, s akou otvorenosťou sa tu rozpráva o drogách a korupcii policajtov, ma prekvapilo v pozitívnom slova-zmysle a prinútilo udeliť jednu hviezdu naviac. Skvelý film-noir, ktorému Welles dodal šťavu a nič sa nevyrovná tomu, pozerať to v noci a za búrky. :) (14.08.2010)