Maskot

Zatímco u nás se řešil nedostatek víček pro výrobu kečupu, v Polsku vznikla další fantastická satira a zdejší kultovní film, jehož ústřední maskot mě do očí poprvé udeřil na obřím rockovém festivalu Przystanek Woodstock v roce 2017 - tedy odkaz žije živě dodnes. Nemohu říct, že bych celkový děj tohoto vícevrstevného filmu zcela pochopil, ale jak píšu u mnohých Barejových komedií: primární jsou absurdní, zcela vykolejené až montypythonovské scénky beroucí si na paškál polskou společnost a komunismus, ke kterému se váže polský cit pro to, jak všechno obejít, vydělat, neuposlechnout, směnit za párek, vypít a prostě to nějak přežít, udělat si to v rámci toho marasmu "hezký", i kdyby mělo jít o sprostou vychcanost. (12.09.2024)

Poľská legenda a kultovka, pamflet na komunistickú moc a mnohokrát vtipný, avšak našincom nie kompletne pochopený, pretože tu zaznievajú dosť detailné poľské reálie, s ktorými nie je zžitý. Na satiru ale niekedy stačí, že sa tam hovorí poľsky :) (30.04.2024)

„Tradice našich dějin je obranná zeď... To je naše historie, jenž se nedá změnit.“ Z mého první setkání s režisérem polských kultovních komedií Stanisławem Barejou si odnáším pěkné filmové obohacení i nejedno pousmání, ale bohužel zdaleka ne nadšení. Od počátku jsem vnímal, že jsou zde jisté vtipy (ať už situační nebo v nějaké replice) ukryté v téměř každé scéně, ale až na pár výjimek jsem se jim nedokázal moc smát a jako celek to na mě nefungovalo vůbec. Vnímal jsem i nejednu dobovou narážku a na pozadí vší té lidové srandy (na svou dobu) odvážnější obraz socialistické společnosti (asi jako když Věra Chytilová u nás ve stejnou dobu natočila Kalamitu či Panelstory). Trvalo mi ale dost dlouho, než jsem se dokázal naladit na stejnou vlnu s tvůrci, zvyknout si na útržkovité vyprávění bez výraznější jednotící dějové linky, taky si zvyknout na poměrně absurdní zápletky (jenž jsou tak trochu ze života a přeci až příliš specifické..) a hlavně orientovat se v tom množství postav, které zmizí a zase se znovu vrátí v jiné scénce na obrazovku. Asi v polovině filmu jsem už začal být úspěšně naladěn a ke konci jsem zjistil, že s přibývajícími minutami si tuhle polskou satirickou komedii užívám stále víc a víc. Možná to bude chtít ještě časem reprízu, nicméně 3 hvězdičky jsou zatím z mé strany maximum, které můžu dát. Už jen proto, že druhý den si z Maskota zřetelněji vybavuji jen fiakristu se stromky, zrádný šampon na odstraňování vlasů a absurdní výlet pašeráka v Londýně. Z té hromady scének trochu málo... 65% (01.11.2020)

Děj opravdu není důležitý jsou to hlavně scénky „jako ze života“ dovedené do absurdní podoby a některé jsou jenom „jako ze života“. Šmelí se, podvádí se, pašuje se, šulí se a nebo prostě krade. Nic nefunguje jak má nebo je to alespoň rozbitý. Fronty se kroutí, podpultový prodej kvete. V bufetech jsou příbory na řetězu, v restauracích se soutěží o titul. Hřímá se na schůzích, jásá se s estrádními umělci. No a pokud se chystáte do zahraničí tak mám ještě jedno upozornění „Jedete do hlavního města kapitalistické ciziny. Tahle země má možná i svoje plusy. Důležité ovšem je aby vás neoslnily ty plusy a nepřehlédli jste ty mínusy“ . A jestli se budete i vracet tak pozor, na celnici kontrolují váhu „Vracíte se do země o 4 kg obyvatele méně. Kdyby se každý vracel se ztrátou několika kil, bylo by nás pořád míň a míň. Nás Poláků.“ Spolu s mladším Kingsajz další vtipná provokace. A tentokrát mnohem drzejší. Rozhodně doporučuji a nezapomeňte si projet i bonusy, kritiky stojí za přečtení. (10.11.2006)

Fim od polskeho rezisera Stanislawa Bareju , kde nie je dolezity dej - cize pre mna nieco ako Fantozzi v rzeczpospolita polska. Su tu hlavne kratke skece a rozne scenky, ktore ani spolu nesuvisia, respektive suvisia len malo a to konkretne reziou Bareju. Jo a dobre hlasky : "ne aby Vas oslnili plusy a aby jste prehledli /polske/ minusy". Bareja bol rocnik 1929 a podla mna umrel prilis skoro : 77 % (03.03.2019)