Bol by to hriech

Osmdesátá léta v Anglii, gay komunita a nastupující epidemie AIDS. To rozhodně nejsou nejčastější témata a mám radost z toho, jaký je výsledek této minisérie. Russell T. Davies očividně ví, o čem píše, protože si sám tuhle dobu zažil a to tomu dodává sílu. Od prvního dílu je jasné, že nepůjde o žádnou zábavu, i když si partu kamarádů užívá života plnými doušky. Balancování radosti ze života a deprese, která se nezadržitelně blíží, však funguje. Soundtrack je na jedničku a postavy dokážou zaujmout. Těžce se tráví třetí epizoda a samozřejmě i úplný závěr. Jestli jednu věc vytknout, tak postavu Jill, která mi přišla hrozně nereálná. Nemá žádný vlastní život a v podstatě se jen stará o všechny okolo. (02.05.2021)

Russell T. Davies přináší po dvou letech další televizní minisérii a podobně jako u Years and Years mě jí dost dostal. Tentokrát se nedívá do budoucnosti, ale ohlíží se na britská osmdesátá léta, kdy se queer komunita musela vyrovnat s nastupující epidemií AIDS a nezájmem většinové společnosti. Spousty radostných momentů střídají momenty největší depky. Epizody tři a pět vyloženě bolí. Thatcherová dostala, co zasloužila. Super parta postav. La! (25.01.2021)

-3* Tak s názorem na tento seriál se míjím od většiny a divím se že výrazně boduje v místní TOPce, ale hlas lidu promluvil ;-) Já však nepomlčím a napíšu si tu svůj názor. Ani jeden díl na mě nezapůsobil natolik, že bych mu dokázal dát vyšší známku a navíc postupem času mi připadlo, že jeho úroveň klesá. Téma je závažné, ale jeho zpracování mě nechávalo většinou chladným, zejména proto že jsem občas nechápal chování a pohnutky některých postav a ani konec to neobjasnil. Herecké obsazení mě nepřesvědčilo a dokonce v některých scénách na mě působilo až amatérsky. Pokud znám mnohem lépe zpracované i zahrané filmy a seriály na téma AIDS (jako např. Klub poslední naděje, Pose, nebo Nikdy neotírej slzy bez rukavic), tak nemůže nikdo po mě chtít dát tomuto seriálu vysokou známku, i ty tři hvězdičky jsou možná moc. Ve výsledku zklamání, které nemůžu už víc odůvodnit, aniž bych spoileroval. Svou popularitu si získává nejspíš i českým dabingem, což je u gay filmů docela unikum a navíc nemůžu říct, že by nebyl poučný. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (19.04.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)

Seriál sice je o smrtelné nemoci, ale není zdaleka jen o smrti. Čekal jsem víc dramatických okamžiků se smrtí na jazyku, ale žádný herec nebyl nucen nějak dramaticky hubnout, nebo vypadat odpudivě. Je to hodně o předsudcích, hanbě v rodině a nedostatku informací, takže taková historie počátků AIDS. Musela to být tehdy síla, vidět umírat kamaráda za kamarádem a seriál to zvládl zobrazit upřímně a bez lítosti. (20.09.2021)