CODA

Když jsem si toho na Apple TV+ všiml, tak se mi do toho nechtělo, protože francouzská předloha je takřka dokonalá. Říkal jsem si, že to bude jako kousat čokoládu před návštěvou zubaře. Ale filmaři našetěstí originalitu nezmrvili, tak jak to umí snad jen v americe. Jistě nějaké drobné rozdíly by se našli, ale ve směs je to to samé. Emilii Jones jsem do dneška vůbec neznal, ale tady mi přišla sympatická a půvabná. Jelikož originál byl za 5* tady to hodnotím maličko, ale opravdu jen maličko jinak. (30.12.2021)

S vedomím všetkých klišé a pocitu, že podobný príbeh sme už videli tisíckrát, dávam plný počet. Pretože vnímanie kinematografie je v prvom rade najmä o pocitoch, aké vo vás dielo vyvoláva a to hovorím ako filmový vedec. Atmosférou prostredia to pripomenie Manchester by the Sea a In the Bedroom, dejovo je to ale inde a ide o feel good indie záležitosť, čo je akási odnož americkej nezávislej scény, ktorú mám poväčšinou nesmierne rád. Pokiaľ je pre niekoho CODA gýč, tak mu to vyhovárať nebudem, radšej si namiesto hádky pozriem tento film znova. (29.03.2022)

Nalajnovanej film od první do poslední minuty.  Asi neexistuje divák, kterej by neodhadl vývoj filmu. Budiž, ale spíš bohužel. Na druhou stranu to bylo na několika místech fakt vtipný a i když to nebyl můj šálek čaje, příjemně se na film koukalo. Oscara za nejlepší film roku bych tady vůbec nečekal, spíš lepší průměr za silný tři pecky. (02.04.2022)

Sympatická dráma, o nevšednej rodine hluchonemých divákov , s úžasnými hercami (Troy Kotsura som doslova žral, a to som ešte nevedel, že ten pán herec je naozaj hluchonemý). Dej bol sympatický, s jemnými chvíľkami, slzy sa tlačia do očí, keď Ruby v noci spievala na korbe starého auta hluchému otcovi súťažnú pieseň, rovnako keď spievala na pribíjačkách na vysokú školu a spojila to so znakovou rečou pre rodičov, ktorí ju tajne sledovali ). Skrátka, milovníkom dramatických filmov (naviac s dobrým koncom) len odporúčam. (04.01.2022)

Americký nezávislý remake úspěšného francouzského filmu - a přesto jsem byl dojat. Osobně nechápu tu úpornou potřebu Američanů remakeovat úspěšné neanglicky mluvené snímky (jaky by nestačilo originální film kvalitně nadabovat), když kvalit originálu bývá málokdy dosaženo - tady jsem ale narazil na světlou výjimku - americký remake je subjektivně povedenější než jeho francouzský předobraz Rodinka Belierových. Důvody shledávám dva - jednak že jde o remake v intencích poetiky americké nezávislé kinematografie, který mi jakožto ,,žánr" sedí a mám ho rád, přesně tyhle typické Feel-Good Movies, a jednak taky proto, že narozdíl od frankofonní hudební oblasti mi je ta anglosaská anglicky zpívaná hudba mnohem bližší - a když na americké střední škole děti ve sboru zpívají písně od Davida Bowieho, je to i kus mého hudebního vkusu a mé hudební historie...narozdíl od francouzského rocku a popu... A když už se bavíme o hudebním filmu, nebo filmu inspirovaném hudbou, nelze se ubránit srovnání s šest let starým snímkem Whiplash, který se mi subjektivně moc nelíbil a dodnes jsem nepochopil ten hype kolem něj, navíc jsem ho vnímal spíše jako snímek skoro sportovní, ten souboj mezi učitelem hudby a jeho studentem, hudební výkony založené na drillu a tvrdém tréninku, bez emoce a prožitku, pak V rytmu srdce je jeho pravý opak - krásný a čirý snímek o HUDBĚ, ale i o jinakosti, obtížném období dospívání, emancipace dětí od své rodiny...a také o lidských handicapech a tělesných i sociálních omezeních...a v neposlední řadě film velmi humorný, kdy se o komediální rozměr stará především rybářská neslyšící rodinka v čele se svérázným otcem... (17.09.2021)