Veřejný nepřítel

James Cagney je tak nesympatický v úlohe gagstra Toma Powersa, že to hraničí s realitou. Presne toto od gangsterky očakávam. Antihrdina, ktorý vzbudzuje antipatie preto, lebo je arogantný, násilnícky a je nám z neho zle už na pohľad. Žiaden sympoš Johnny Depp v remaku, ktorého nám malo byť lúto. Ďalej ma film odzbrojil svojou neplánovanou nadčasovosťou. Pre maminky bude syn vrah stále milovaný baby boy, pre ženy bude stále príťažlivejší prachatý hajzel, ako tvrdo zarábajúci poctivec alebo vojnový veterán. Ako bolo v Amerike tridsiatych rokov, tak je všade na svete aj dnes. A potom mi ani nevadí dnes už trochu afektované herectvo, statická kamera, vyhýbanie sa detailnému vraždeniu a štúdiovosť exteriérov. Rozoberať, prečo je Wellmanov film z počiatku zlatej doby Hollywoodu nekompromisnejší, ako Mannov remake zo súčasnosti, si netrúfam. (06.08.2013)

Archaičtější a vůbec celkově neohrabanější Malý Cézar si mě paradoxně získal víc; obě gangsterské klasiky stojí a padají s hercem v hlavní roli, obě reflektují tehdejší žhavě současnou hospodářskou krizi, obě sympaticky ukazují gaunery jako jednoduché gaunery bez přidané psychologické omáčky, ale pokrytecké moralizování Veřejného nepřítele, když všichni víme, že tyhle filmy vznikaly a vznikají pro lechtivý pocit identifikace s charismatickým psychopatem, je mi ze srdce protivné, v mateřských stescích, jaký je to synáček v jádru hodný chlapec svedený špatnou společností, přece jen cítím zárodky pozdějšího stejně protivného žánrového romantizování, samotný příběh je triviální a řemeslné zpracování tak zručné, až je vlastně nudné. S mírným přihlédnutím k historickým zásluhám rovné ***. (09.01.2019)

Vynikající mafiánský film odehrávající se v době prohibice. Skvělý Cagney v roli Toma Powerse místy přehrává a člověk se tomu někdy zasměje, ale celkově nepůsobí jeho výkon směšně - na Cagneyho herecký styl si divák naopak velice rád zvykne (a navíc si musíte uvědomit, že tento film je z roku 31!!!). Zajímavé je, že násilí ve filmu není skoro vůbec vidět, ale člověk ho přesto vnímá velice intenzivně a to díky výborné práci režiséra. Opravdu nepotřebujete hektolitry krve, aby byl film tohoto žánru působivý - Wellmanův snímek je toho důkazem. V mafiánském žánru řadím "Veřejného nepřítele" hned za Coppolova první dvě veledíla. A to jsem viděl Donnie Brasca, Mafiány, Tenkrát v Americe, V přístavu, Příběh z Bronxu, Neúplatní atd... (13.04.2005)

Staré filmy majú niečo do seba ! A to aj staré gangsterky! Nepochybne sa tento subžáner vyvíja stále k lepšiemu, ale aj zo súčasného pohľadu sa dajú pozerať bez donútenia a bez neustáleho prižmurovania očí (na rozdiel od napríklad dobového sci-fi). Tu musím opäť (ako som už neraz...) vyzdvihnúť herecké výkony starej hollywoodskej školy. James Cagney nie je len roztomilý tanečník stepujúci v Yankee Doodle Dany, ale tu som zistil, ževie hrať aj poriadnu sviňu... Vtedy sa asi tak hrať MUSELO, inak tam človek nemal čo hľadať... Verejný nepriateľ z môjho pohľadu nemal obrovské filmové ambície, čo veľmi sympaticky vyústilo do minimalistického diela, no o to silnejšieho obvinenia amerických mafiánkov 30-tych rokov... (02.11.2012)

Veřejný nepřítel mě zklamal. James Cagney mi nebyl vůbec sympatický. Chápu, že to ani nebyl účel, ale existuje mnoho dalších filmů s negativním hlavním hrdinou, který je mnohem zajímavější a mnohem lépe se na něj dívá. Většina postav ve filmu byla podle mě příliš extrémně napsaná a jednalo se spíš o karikatury. Například matka obou sourozenců mi vážně pila krev od začátku až do konce. Vím, že Veřejný nepřítel je z roku 1931, ale bohužel musím říct, že už jsem viděl mnoho lepších filmů z tohoto období. (18.02.2009)