Veřejný nepřítel

Tak to bylo slabé. Bez překvapení, napětí, originality.. Jasně, tady žánr gangsterského filmu v podstatě začínal, ale to je mi v dnešní době ukradené, mám hodnotit film jako takový a ten na mě působí dost vyčpele.. Pokud tedy vůbec někdy nebyl. Asi po desti minutách mě to přestalo bavit a celou hodinu a dvacet minut jsem přemýšlel, jestli to nemám vypnout. Konec s předáním Jamesovy mrtvoly je fajn, ale jinak.. marno psát. Zhlédnout jen pokud chcete vidět ,,1001 filmů, které musíte vidět než umřete" a tenhle vám chybí. (04.09.2008)

Nepříliš známý film, nicméně pro fanouška gangsterek povinnost. O to lepší, že byl natočen v době, o které vypráví. Děj není nijak složitý ani propracovaný, ale i tak si divák stihne nezamilovat hlavního hrdinu, který má skutečně ksicht, že byste mu nevěřili ani pozdravení. Spousta filmů zobrazuje prohibici, ale jen tady uvidíte, jak to vypadalo den předtím, když lidi vozili plný kočárky s chlastem. (11.05.2009)

Jeden zo zakladateľov gangsterského filmu! Verejný nepriateľ upriamuje pozornosť na kontrast morálok dvoch blízkych mužov / bratov: jedného „poctiváka“, druhého gangstra. Zároveň predstavuje nástup jedného hereckého velikána - Jamesa Cagneyho, ktorý sa v tomto žánri udomácnil a najmä vďaka jeho Tomovi Powersovi sa stal hereckou ikonou raných gangsteriek._________ Z obavy, že si publikum mafiána zamiluje ako sympatickú postavu, ale predovšetkým z obavy pred Produkčným (tzv. Haysovým) kódexom, museli štúdia pristúpiť k nasledujúcim krokom. Na samotnom začiatku filmu je uvedené: „Cieľom tvorcov je čestne zobraziť udalosti, ktoré sa dnes odohrávajú v určitej sfére amerického života a nie glorifikovať chuligánov či zločincov.“ Zásahy štúdia sa odrazili aj v zobrazovaní násilia, odohrávajúceho sa vo filme vždy mimo obraz. 10/10 (05.09.2008)

(1001) Gangsterky jsou filmy, které nevyhledávám a které mě zpravidla nebaví, bez ohledu na to, jestli je natočili před sto lety nebo včera. Tahle má oproti těm ostatním tu výhodu, že má přidanou hodnotu. Není to soutěž v tom, který z prominentních herců vypadá jako věrohodnější italský přistěhovalec, ani maraton pro kostyméry a vižásty, na jehož konci je zlatá soška pro toho, kdo to vymyslí víc retro. Tohle je historický exkurz. A tak to pro mě i zůstalo. Podivila jsem se, že femme fatale bylo pouhých dvacet let, a můžu jít dál. (03.09.2010)

Archaičtější a vůbec celkově neohrabanější Malý Cézar si mě paradoxně získal víc; obě gangsterské klasiky stojí a padají s hercem v hlavní roli, obě reflektují tehdejší žhavě současnou hospodářskou krizi, obě sympaticky ukazují gaunery jako jednoduché gaunery bez přidané psychologické omáčky, ale pokrytecké moralizování Veřejného nepřítele, když všichni víme, že tyhle filmy vznikaly a vznikají pro lechtivý pocit identifikace s charismatickým psychopatem, je mi ze srdce protivné, v mateřských stescích, jaký je to synáček v jádru hodný chlapec svedený špatnou společností, přece jen cítím zárodky pozdějšího stejně protivného žánrového romantizování, samotný příběh je triviální a řemeslné zpracování tak zručné, až je vlastně nudné. S mírným přihlédnutím k historickým zásluhám rovné ***. (09.01.2019)