Veřejný nepřítel

(1001) Gangsterky jsou filmy, které nevyhledávám a které mě zpravidla nebaví, bez ohledu na to, jestli je natočili před sto lety nebo včera. Tahle má oproti těm ostatním tu výhodu, že má přidanou hodnotu. Není to soutěž v tom, který z prominentních herců vypadá jako věrohodnější italský přistěhovalec, ani maraton pro kostyméry a vižásty, na jehož konci je zlatá soška pro toho, kdo to vymyslí víc retro. Tohle je historický exkurz. A tak to pro mě i zůstalo. Podivila jsem se, že femme fatale bylo pouhých dvacet let, a můžu jít dál. (03.09.2010)

Nepříliš známý film, nicméně pro fanouška gangsterek povinnost. O to lepší, že byl natočen v době, o které vypráví. Děj není nijak složitý ani propracovaný, ale i tak si divák stihne nezamilovat hlavního hrdinu, který má skutečně ksicht, že byste mu nevěřili ani pozdravení. Spousta filmů zobrazuje prohibici, ale jen tady uvidíte, jak to vypadalo den předtím, když lidi vozili plný kočárky s chlastem. (11.05.2009)

[8/10] (Warner Bros.) (Čb. /// Produkce: Darryl F. Zanuck /// Scénář: Kubec Glasmon, John Bright, Harvey Thew podle povídky Beer and Blood Johna Brighta /// Kamera: Devereaux Jennings /// Hudba: David Mendoza /// Nominace na Oscara: John Bright, Kubec Glasmon (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2011)

Vynikající mafiánský film odehrávající se v době prohibice. Skvělý Cagney v roli Toma Powerse místy přehrává a člověk se tomu někdy zasměje, ale celkově nepůsobí jeho výkon směšně - na Cagneyho herecký styl si divák naopak velice rád zvykne (a navíc si musíte uvědomit, že tento film je z roku 31!!!). Zajímavé je, že násilí ve filmu není skoro vůbec vidět, ale člověk ho přesto vnímá velice intenzivně a to díky výborné práci režiséra. Opravdu nepotřebujete hektolitry krve, aby byl film tohoto žánru působivý - Wellmanův snímek je toho důkazem. V mafiánském žánru řadím "Veřejného nepřítele" hned za Coppolova první dvě veledíla. A to jsem viděl Donnie Brasca, Mafiány, Tenkrát v Americe, V přístavu, Příběh z Bronxu, Neúplatní atd... (13.04.2005)

Archaičtější a vůbec celkově neohrabanější Malý Cézar si mě paradoxně získal víc; obě gangsterské klasiky stojí a padají s hercem v hlavní roli, obě reflektují tehdejší žhavě současnou hospodářskou krizi, obě sympaticky ukazují gaunery jako jednoduché gaunery bez přidané psychologické omáčky, ale pokrytecké moralizování Veřejného nepřítele, když všichni víme, že tyhle filmy vznikaly a vznikají pro lechtivý pocit identifikace s charismatickým psychopatem, je mi ze srdce protivné, v mateřských stescích, jaký je to synáček v jádru hodný chlapec svedený špatnou společností, přece jen cítím zárodky pozdějšího stejně protivného žánrového romantizování, samotný příběh je triviální a řemeslné zpracování tak zručné, až je vlastně nudné. S mírným přihlédnutím k historickým zásluhám rovné ***. (09.01.2019)