The Sadness

Správne, bolo to deja vu, nedá sa to brať vážne, scenár bol predvídateľný... všetko mi je jasné, všetky znalecké posudky sú mi u prdele. Asi to bude tým, že som gore-hound a vyznávač extrémov. A tak budem nadšene kričať a nezabráni mi v tom nikto :-) Pretože v rámci zombie hororov som bol naposledy takto natešený belgickým Yummy, čo už je pár rokov dozadu. A pokiaľ niekto nakrúti čistokrvný splatter, ktorý (áno, správne,) disponuje solídnym remeselným zázemím a prináša všetko, čo sľuboval (takže sa nedá povedať, že trailer je lepší ako samotný film - čo platí pri hororoch v 95% prípadov), a dokonca aj niečo navyše... keďže vtipne hláškujúci infikovaní boli okrem iného aj pekne nadržaní, čo som nepredpokladal, tak je to pre mňa radosť pozerať. Konečne som sa po dlhej dobe poriadne zabavil. So slzami v očiach a ťažkými depresiami kvôli klišé, predvídateľnosti a imbecilite scenára dávam full rating, zaraďujem film do svojej tohtoročnej topky a ostáva mi dúfať, že mi to moje svedomie odpustí. (07.04.2022)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

Schizofrenní záležitost, které si hraje rádoby na nejkrvavější krvák všech gore krváků, ale když jde do tuhého tak se kamera přesto ostýchá jak v nějakém PG12 TV filmu. Asijský "ultracool" dynamický střih působí spíš teatrálně. Relativně zajímavé a neokoukané prostředí Tchajwanu to nezachrání. The Sadness je to co pocítíte, když vám dojde, že jste tímto zbytečně zabili 99minut. (21.04.2022)

Podobné gorefesty nepatří úplně mezi mnou oblíbenou odnož hororového žánru, a to především proto, že málokdy bývají tak dobře řemeslně zajištěné, jako je tchajwanský The Sadness. Takže když se jednou za pár let něco takovéhoto zjeví, kdo jsem, abych si stěžoval. Ve svém ranku tohle za poslední dobu opravdu nemá moc konkurenci. Po většinu stopáže velmi drsný a bezútěšný masakr, pro část publika to asi mnohokrát fakt bude za hranou toho, co chtějí sledovat. Mne trochu mrzí, že si to ten bezvýchodný, špinavý, zoufalý feeling nedokáže držet úplně nonstop, přecijen jsou tu scény, kdy z toho ta cheesy béčkovost okatě trčí a připomíná divákovi, že je to ve výsledku jen hororová zábava. Drsná, ale pořád jen zábava. (08.04.2022)

Tuctová zápletka ovšem podpořená naprosto šílenou brutalitou. Mám rád luxusně krvavé filmy plné černého humoru, ale tady to jde do extrémních nechutností. Mrtvý děti a šukání do oka, to je extrémní level i na mě. Nesnáším Asijský úchylárny jako Tokio Gore Police a podobný hovna, ale The Sadness má aspoň solidní příběh, atmosféru a vymazlený konec.60%. (24.06.2022)