Frankensteinova nevesta

Stejně jako u prvního zvukového Frankensteina rozkoš ze zpětného objevování kořenů popkultury, ale už toho není tolik poprvé (byť epizoda s poustevníkem nebo nevěstina maska patří k absolutní klasice) a díky vysokému rozpočtu a o čtyři roky pokročilejší technice je všechno až příliš normální – včetně lidového uvřískaného humoru nebo doprovodné hudby plné snaživé práce s leitmotivy. Jako opravdový film to pořád ještě nefunguje, ale zároveň už to pro mě nemá tu slastnou, bezelstnou bizarnost úplných začátků. A v neposlední řadě byla Mae Clarke nepoměrně rozkošnější Elisabeth než Valerie Hobson. (24.01.2017)

Jeden z nejcitovanějších hororů vůbec, přitom zároveň není úplně klasickým zástupcem svého žánru. Nevěsta se od původního snímku liší v mnoha ohledech. Hororová stránka ustupuje, místo ní prosakuje na povrch černý humor a štiplavá ironie. Z monstra v excelentním podaní Karloffa už nejde strach, tentokrát k němu divák musí cítít lítost i sympatie, obzvlášť při scéně, kdy ho slepý stařec učí mluvit a kouřit doutníky. Nejen kvůli tomu kvalitativně předběhlo pokračování svého předchůdce o několik tříd. Škoda je snad jen té ústřední nevěsty, která dostane prostor až v závěrečných pěti minutách. O to víc si jí však vychutnáte, protože to, co se svou postavou dokázala Elsa Lanchester udělat na tak krátké ploše, je opravdu nevídané. (06.10.2013)

Začátek, během kterého se ukáže, že mrtví z přechozího dílu jsou vlastně naživu, byl pro mne vcelku zklamáním. Pokračování legendárního Frankensteina by si zasloužilo trochu sofistikovanější návaznost. A to hlavně když uvážíme, že se nám tvůrci snaží nabulíkovat, že příběh vypráví samotná Marry Shelleyová. Moje mínění se zvedlo až díky výkonu Borise Karloffa, který v tomto dílu dostává poměrně velký prostor. Jeho mluvící a takřka lidské monstrum tu má propracovanější osobnost. Skrz postavu slepce, který jediný bere stvůru jako člověka, jako by se z tohoto starého universalovského béčka stávala tragédie takřka antických rozměrů. Na druhou stranu zápletka s nevěstou se mi k dojemné linii o nepochopení zdála zas až moc laciná a přitažená za vlasy (což k těmto filmů ale patří). Nakonec jsem se u Bride of Frankenstein tedy bavil celkem nadpůměrně. (07.03.2008)

Jednička byla normální shit, dvojka je ale mamutí krok vpřed. Přítomnost hudby vše vytáhne i v těch horších scénách, které se vyskytují hlavně ze začátku. Vždy, když byla na scéně komická postavička staré služky, říkal jsem si, že brutální vražda není zas tak špatná věc. Naštěstí po příchodu Borise Karloffa do domu starého slepce se vše v dobré obrátí a film nabere neuvěřitelné grády. Karloff už se jen blbě neksichtí, ale skvěle hraje a dokotr Pretorius je záporák k pohledání. No a třešnička na dortu je finální pokus s oživením nevěsty, opravdu hodně dobrá filmařina. Suma sumárum, bezva film s blbým začátkem. (06.11.2006)

Ani ne tak pokračování, jako plnohodnotná část předchozího filmu. Vtipný úvod připomene sázku, díky níž příběh o Frankensteinovi vznikl. Současně hlavní myšlenka odpovídá více původnímu příběhu, který sleduje tragický osud monstra, co nepatří ani mezi živé, ani mezi mrtvé. Ač příběh strašidelný není, má příjemnou atmosféru a místy krásné obrazy jednak studiové krajiny - vodopád, hřbitov, les; následně interiérů - úvodní sídlo (zřejmě lorda Byrona), dům Frankensteina s obřím schodištěm i laboratoř s přístroji. Emocionálně laděná je scéna se slepým poustevníkem, který má monstrum za přítele do té doby, než se objeví lidé. Monstrum je sešité z mrtvol, proto nenávidí život. Jeho vysněná nevěsta mu ale štěstí nepřinese... (10.01.2018)