Neviditelný muž

Zlatá klasika, která na tehdejší dobu má slušné efekty, ale hlavně příběh. ----- Čtvrtý disk z kolekce černobílých hororů Universalu vychází z předlohy H. G. Wellse a dalšího méně známého románu jiného a dnes již zapomenutého spisovatele. Neviditelného muže režíroval opět James Whale a režíroval ho napříč žánry. Zpočátku máme dojem, že půjde o tragédii, když tajuplný muž v sněhové vánici vpadne do vesnické hospody, posléze se příběh zvrhne v komedii, když svou neviditelností „trestá“ hloupé vesničany. Pak se příběh přesune do tragické polohy a přemítání o zneužití moci, aby nakonec skončil jako typický thriller nebo jeden díl seriálu Akta X.   Příběh vypráví o vědci, který sice přijde na to, jak se stát neviditelným, ale již neví, jak tento proces obrátit zpět. Přípravek neviditelnosti má navíc vedlejší účinky – posiluje agresivitu a touhu po moci. Kolega vědec i jeho dívka se pokoušejí také pomoci, ale stávají se posléze jen objekty nenávisti šíleného neviditelného muže, toužícího ovládnout svět.   Obraz opět máme černobílý, ve formátu 1,33:1 (4:3) a zvuk v Dolby Digital 2.0. O komentář pod filmem se postaral filmový historik Rudy Behlmer a nezůstává své pověsti vtipného komentátora nic dlužen. Např. vypráví, jak se natáčel nějaký trik a nějaká scéna, a najednou si dovolí utrousit poznámku, kterou všechno shodí. Například do pokoje neviditelného vtrhne vesnická policie. Neviditelný si začne sundávat obvazy z tváře, košili – v té chvíli Rudy Behlmer popisuje, jak se celý ten trik natáčel, a jaká to byla fuška – a najednou, když si neviditelný sundá kalhoty, suše Rudy Behlmer pronese: „Jak se zdá, neviditelný nenosí spodní prádlo.“ A podobných příkladů je mnohem více. Navíc dá do souvislosti i „neviditelné“ předchůdce tohoto snímku.   Půlhodinový dokument, či spíše jakýsi film o filmu Neviditelný muž odhalen, uvádí opět Rudy Behlmer (připomínám jen, že já jsem sice také Rudy, ale Kovanda), takže je postaráno nejen o zajímavá fakta, ale i odlehčení. Dozvíme se vše, co by nás mohlo zajímat o hercích, tricích, Wellsově románu, dalších filmech s neviditelnými a také se objeví různé historky některých současných herců nebo potomků herců a tvůrců tehdejších.   A na závěr čeká tradiční galerie fotografií z filmu a plakátů. (05.12.2009)

Pokud nějaký film z 30. let opravdu předběhl svou dobu, pak je to jistě Whaleův The Invisible Man. Díky svému svižnému stylu vyprávění a použití, pro mě na tu dobu zcela nepochopitelných vizuálních efektů, se tenhle atmosferický thriller může s přehledem řadit mezi ty nejdůležitější filmy všech dob. (21.11.2009)

Neviditeľný muž ma ihneď zaujal svojim zmyslom pre detail. Nečakal som, že sa bude scenárista obťažovať vecami ako zimou, snehom, mrázom, jedením, atď, aby vďaka týmto detailom aj film vypointoval. Film má jasné posolstvo, vplyv moci (poprípade drog) na osobnosť človeka. Všimnite si, čo je ešte na začiatku spúšťačom hrdinovej agresie. Tá vyše hodina uplynie v zbesilom tempe plného nápadov, akcie a skvelých a chytrých trikov. Na konci nám režisér neostane vôbec nič dlžný, ako sa presvedčíme v záverečnej scéne filmu. (24.10.2012)

Na dnešné pomery má Neviditeľný muž od hororu ďaleko, ale určité desivé prvky mu nejde uprieť. Napriek tomu by som ho skôr označil za thriller s hrozivou atmosférou, ktorú si dokázala snímka udržať do dnešného dňa. A na to, že Claude Rainsa nebolo väčšinu času prakticky vôbec vidno, som si jeho prítomnosť užil plnými dúškami. Pán herec. (05.12.2018)

K filmom z daného obdobia pristupujem zväčša ako ku raritkám, historickým artefaktom, ktoré pomáhali definovať obraz kinematografie. Sem patria klasiky typu Dracula, Frankenstein a pod. No Invisible Man je aj dnes až prekvapujúco sviežim dielkom, ktoré v mojich očiach zatieňuje celú "klasickú" tvorbu a vytŕča z radu. Reči o nadčasovosti sú často sprofanované, ale pre toto dielo sedia určite. Triky, príbeh, nápady, réžia- bezchybné a vynikajúce...právom sa radiace medzi kultové dielo! (20.12.2010)