Kabinet doktora Caligariho

Bezpochyby jeden ze základů kinematografie a to nejen horroru jako žánru, originální a neskutečně působivý i po více než devadesáti letech. S charaktery stejně deformovanými a bizarními jako kulisy v nichž se pohybují, s pointou razantní a nečekanou způsobem na němž Shyamalan o osmdesát let později vystavěl svou kariéru, s vynikajícím Conradem Veidtem v dodnes neodolatelně děsivé kreaci Cesara. Bylo úžasné vidět film kdysi dávno ve stylovém Ponrepu na Letné a bylo fajn připomeout si ho z DVD. (29.03.2011)

Kabinet doktora Caligariho, který vznikal jako nízkorozpočtová alternativa k populárnějším žánrům německé kinematografie, dosáhl mimořádného domácího i mezinárodního úspěchu a stal se jedním z nejvlivnějších děl v dějinách kinematografie. ___ Úspěch i vliv Caligariho byl jistě překvapivý, leč nikoli nahodilý. Jakkoli se totiž výpovědi o zrodu expresionistické povahy snímku liší, producenti Rudolf Meinert a Erich Pommer komerční příslib propojení mordýřského námětu a výtvarné stylizace zjevně velmi rychle identifikovali a plně jej podpořili. ___ Původní scénář Hanse Janowitze a Carla Mayera nabízel především společenskou metaforu, v níž si lze namísto vraždícího náměsíčníka v moci šíleného lékaře dosadit obyčejného člověka v moci vládnoucí garnitury. Zneklidňující kriminální příběh o dvou studentech, jedné dívce, děsivém náměsíčníkovi a šíleném doktorovi nicméně sám o sobě nepředstavoval výraznější odchylku od tradic evropského krimifilmu desátých let. ___ Svého významu Kabinet doktora Caligariho vskutku dosáhl až svým produkčním uchopením, které z výborného scénáře udělalo ještě pozoruhodnější dílo. Jeho společenská rovina byla přitom v tomto procesu oslabena dějovým zarámováním do dalšího příběhu, ale zároveň ji paradoxně posílil právě důraz na expresionistickou estetiku, jenž v samotném příběhu přítomen není. ___ Zjevením byla zaprvé scénografie Hermanna Warma, Waltera Reimanna a Waltera Röhriga, kteří vytvořili labyrintové dekorace plné pokřivených prostředí s namalovanými stíny, deformovanými objekty a množstvím ornamentů. Zadruhé šlo o režijní řešení Roberta Wieneho, který tento prostor propojil s inscenováním herců a jejich interpretací postav skrze vytřeštěné pohledy, trhavá gesta, taneční pohyb a rozmanitý přístup k expresivitě. ___ Rozvinutím expresionistických postupů Kabinet doktora Caligariho možná nepředstavuje nejradikálnější filmový projekt tohoto hnutí (jímž byl snímek Od jitra do půlnoci), nicméně v propojení všech zmíněných složek do jednoho tvaru nabídl vizi kinematografie na průsečíku uměleckých forem, která neztratila nic ze své nespoutanosti a nesmlouvavosti. [Připraveno pro LFŠ 2021] (22.04.2002)

Du musst Caligari werden. Německý bazar bizarností, jehož iluzorní cejch šílenství dal světu zásadní přelom v dějinách kinematografie. V kontrastu s historickým významem tohoto mezníku snad nikoho nepřekvapuje, že mamutí vliv "postcaligariovské" tendence pociťujeme do dnešních dnů, speciálně v osobě líbivě morbidního Tima Burtona. Zvrácený, ambiciózní, stísňující, nastavující nelichotivé zrcadlo realitě - tj. Kabinet doktora Caligariho. (12.09.2008)

Tak, další kultovní dílo raného hororu konečně zhlédnuto. Těžko říct, jakých kvalit dosahuje samotný příběh, ale ve srovnání s fascinující výtvarnou stránkou lehce zaniká:) And... that music is PHENOMENAL! Slovy ji snad ani nejde popsat. Je to něco jako ambientně-hororový muzikál, koncert, kde si mezi sebou jednotlivé hudební složky vykládají, smějí se, vysmívají se a naříkají. Kdyby se duše blázince dala zformulovat do hudby, zněla by asi přesně takto. To hudba z Insidious je oproti tomuto lehký popík. Výtvarná a hudební extáze, to je Kabinet doktora Caligariho. (06.07.2014)

Pamatujete si na epizodu ze Zemana, kdy byl v místnosti přichycen ten zlotřilej dědek Brůna se sekerou v ruce a kymácel se ze strany na stranu? Určitě jo, vždyť ta atmosféra překvapila i samotné scénáristy. Nějak jsem si na ní vzpomněl při Kabinetu doktora Caligariho, který sice nedosahuje kvalit třeba takového Fausta od Murnaua, ale co se týče kulis á la Hrátky s čertem, je to unikátní. A právě ta atmosféra mi tady strašně chyběla. Horor si vyžaduje perfektní načasování ke sledování, ale ke Caligarimu to, myslím, nepotřebujete, protože jako celek to nějak protejká mezi prsty. A to nemám rád. Wiene se snažil, ale když divák otírá raději prach z monitoru než pozoruje děj, je asi něco v nepořádku. A výmluva typu: "No dobrá...ale podívej se z jakýho je to roku. Ten film nemůže být dokonalej..." neberu. Viz. Faust! (02.07.2009)