Kabinet doktora Caligariho

Caligari měl být původně ještě víc odtržen od reality, díky zásahu původně plánovaného režiséra Fritze Langa, má alespoň ucelený syžet. Zůstala však záměrně nerealistická výtvarná stránka reprezentovaná nezvykle zakřivenými budovami (které mají vypadat jako kulisy), vysokými židlemi úředníků, silným nalíčením herců a kolorováním každého záběru. Film je rozdělen do šesti krátkých aktů vyprávějících o šíleném doktorovi, jeho zhypnotizované médium a tajemných vraždách. Je to tedy laciný horor či důmyslná metafora? Poslední minuty naznačují, že spíše to druhé, ale nebyly přidány právě za tímto účelem? Ať je to jakkoliv, obdiv tak jako tak sklidí hlavně to viděné, nikoliv to tušené. Právě obraz vdechuje tomuto dílu jeho pokřivenou duši. 85% (04.11.2006)

V době svého vzniku, kdy film bojoval ještě sám se sebou, hledal svou formu a vlastní možnosti, to byl zřejmě velice odvážný počit, který se pouštěl do výtvarných experimentů s nebývalou invencí a sebevědomím. Příběh sám o sobě je zajímavý, neotřelý a i konec nepředvídatelný. Přece jen je to však, zdá se mi, ještě více divadlo, než film. Také se to trochu vleče. (17.11.2009)

Tohle je fakt tezky hodnotit, na jednu stranu 89 let starej film a na takovyhle archivni kousky ja fakt bezne nekoukam, tudiz me to nejak zvlast nebralo, na druhou stranu i pres stari snimku to porad ma co nabidnout. Pribeh sice pusobi dojmem, ze by se i pres svou 70 minutovou delku moh zkratit na polovinu, vyhazet zbytecny sceny a tim tak predejit misty silny nude, na druhou stranu je vcelku zajimavej a i kdyz nepatri k nejslozitejsim a nektery vysvetlivky typu "je noc" byly mimo, nabizi docela fajnovej zaver. Co se tyce hercu, ty hrajou docela solidne, coz v tomhle pripade znamena, ze se nastesti netvari jak blazni a zurive negestikulujou, coz je u techhle nemejch filmu spis vyjimka. Hudbu nema cenu hodnotit, to zalezi, kdo ji zrovna hraje, film je nemej. No a ted k tomu asi nejvetsimu lakadlu filmu, kulisy. Kdyz postavy prochazej ulicema, domama a podobne, tak to pusobi fakt hodne atmosfericky. Na druhou stranu, nejaky vetsi zabery na mesto, krajinu a podobne, spis vypadaj jak z kreslenyho Vecernicku. Takze celkove tohle rozhodne neni typ filmu pro me, ale je docela atmosferickej a i kdyz jsem se misty nudil, rozhodne to stoji za skouknuti. Ale kdo ma tyhle filmy rad, at si klidne jednu hvezdicku k mymu hodnoceni prihodi. (27.08.2009)

Film, který propojil výtvarné umění s námětem hororu. Scénář k filmu napsali Carl Mayer a Hans Janowitz, který částečně čerpá z jejich autobiografických vzpomínek z psychiatrických ústavů. Na tomto brilantně zdařilém filmu, mimo jiné spolupracovali expresionistickým stylem i moderní malíři a výtvarníci poválečného Německa. Pozadí kulis přímo na ploše bylo pomalováno hodně potemněle, pouliční lucerny ponuře stavěné ve stínu chmurně podivných fasád dokreslovali atmosféru. Pro představu charakteru zvláštního děsu je César i dr. Caligari přesvědčivě fascinující, strnule němá a šílená gesta přidávají filmu na dramatičnosti v jemných nuancích filmové hrůzy. Postava náměsíčníka Cesare, kterou ztvárnil famózní Conrad Veidt a jeho křídová tvář je 100% dokonalá. Film je originální na dobu, kdy byl natočen. Sice němý, ale děsí, ale byl to zážitek, na který se nezapomíná. (24.11.2007)

Wieneho mysteriózne pojatý Kabinet doktora Caligariho ma bavil viac, než Murnauov Upír Nosferatu. Veľký podiel má na tom určite zakomponovanie niektorých zaujímavých prvkov, ale aj záhadný, atypicky (minimálne na tú dobu) vyrozprávaný príbeh, a úžasná výtvarná stránka a kompozičné riešenia. V jednu chvíľu forma prevláda nad obsahom, za okamih obsah nad formou. Abstraktná architektúra a kulisy pokrivenej reality majú základ v samotnej pointe subjektívneho vykreslenia príbehu rozprávačom - hlavnou postavou - a mňa jednoducho uchvátili. Dej nenudí, obsahuje pár výrazných scenáristických zvratov, ktoré úplne zmenia uhol pohľadu zo strany diváka, i napriek väčšinovej prítomnosti statických záberov má miestami pôsobivú dynamiku, a minimálne dve scény by som sa nebál označiť za napínavé. Navyše Wiene skvele využíva farebných filtrov, ale v jednom momente som zostal zarazený - scéna so zapnutím svetla v pracovni riaditeľa ústavu za použitia práve farebných filtrov ma príjemne prekvapila, a na tú dobu takmer šokovala. Obsadenie je výborné, herci, ako bolo tradíciou, vznešene prehrávajú, mierne afektovane gestikulujú, všetko však v norme a na hladine prijateľnosti. Veľká spokojnosť, chvíľami som premýšľal nad 5*. Koniec je prosto krása. Bolo to tak, nebolo to tak? Nič nie je jednoznačné... 85% (28.03.2014)