Eso v rukávu

Eso v rukávu výstižně ilustruje cynismus moderního žurnalismu (nejen „novinařiny“, ale žurnalismu jako epochy svého druhu), před jehož zárodky varoval již Henry David Thoreau nebo Walter Benjamin. První z nich spojil všeobecnou posedlost po novinkách s otupěním a lhostejností vůči přírodě, bližnímu i vlastní duchovní podstatě, druhý doložil rozmachem novinové informace (a jejím vytlačením tradičního vyprávění) postupující mezilidský rozkol, neschopnost sdělovat si zkušenosti a sdílet své životy. Wilder – zhruba patnáct let po Benjaminovi – nahlíží tuto vzrůstající mánii jako spleť zvrácených potřeb – zištnosti, senzacechtivosti, lačnosti po hrůze… – v níž se role snadno mění. Co však víc – režisér uvádí diváka na podobnou neúčastnou stoličku, jaké obsazují davy pozorovatelů a novinářů slétnuvších se kolem ústředního aktéra uvězněného ve štole, a nechává jej zakoušet podobné – a dík dokonalému psychologickému vhledu a mnohohlavému davu ohrožených (sebou samými) – ještě intenzivnější napětí, podobně bezbolestné a zvědavé, které právě kalí vzduch v Albuquerque. Jakoby mimoděčně jej tak vyzývá po pojmenování vlastní role v tomto novém „divadelním“ světě, a tím začíná nové, delší a hlubší drama. Fikce nefikce. (29.06.2016)

Velmi působivý, ironický a kritický snímek o síle médií a lidské schopnosti doslova jít přes mrtvoly za svými cíly. Film je více než půlstoletí starý, ale stále hodně aktuální. Škoda, že závěr přinesl určité morální prozření hl. hrdiny, které se mi moc nezamlouvalo a přišlo mi že ve snímku figurovalo za každou cenu (naštěstí nešlo o takový příšerný úlet jakým byl konec Ztraceného víkendu:-)... Ale jinak super film. Wilder točil parádní věci, klobouk dolů! (31.07.2011)

10/10 Nic jsem necekal - i kdyz, pravda, mluvime o kombinaci Kirk-Wilder - a dostal jsem opravdovou pecku. Taky jsem kdysi koketoval s journalismem, ale myslim, ze tento film by vylecil i nejvetsiho nadsence a optimistu. Jeste nikdy nebyly media tak hnusne. Volna pokracovani nasledovala v Network, Wag the dog. Super! (01.01.2009)

Když noirové drama, tak od Billyho Wildera, to nemůže zklamat. Samozřejmě, chce to taky mít vhodnou náladu na takový typ filmu, aby s tím člověk nešvihl do koše. Na začátku jsem si říkala- to chce opravdu vystavět film na ukecanosti Kirka Douglase? Vystavěl. Billyho hru samozřejmě znám, proto jsem věděla, že se v druhé polovině dostaví dojetí a jen trochu zvláštní konec mě vytrhl ze zadumání nad tím, jak těmto filmům vždycky podlehnu jak opilec flašce rumu. (14.09.2015)

Je příznačné, že v paranoidní McCarthyovské době vznikly hned dva dobré snímky o konstrukci mediální reality. Wilderovo Eso v rukávu je o fous lepší než Robsonovo Tím hůř, když padnou. Oba jsou ale důstojnými předchůdci snímků jako Děkujeme, že kouříte nebo Vrtěti psem. A pochopitelně jsou také už z principu vážnější. Poukazují na to, jak moderní doba způsobuje, že více než ve fyzické realitě, žijeme v informacemi vytvářeném světě a jak se tato realita dá ohýbat. Vše, co považujeme za pilíř jistoty našeho vědění, může být lež nebo přinejlepším metaforickou verzí pravdy o světě. Jean Baudrillard to bude o několik desetiletí později nazývat "simulakra". (15.01.2011)