Poistka smrti

Černočerná, krystalicky čistá a téměř Hitchcockovsky preciczní noirovka o jednom téměř dokonalém zločinu, která definuje zaniklý žánr se vším, co ho tak zdobilo. Prolhaná femme fatale, která sbírá mužská srdce jako skalpy nepřátel, sympatický hrdina, který se pošetile nechal skalpovat, promyšlená a originální vražda chudáka manžílka a napětí trpělivě houstnoucí až do emocemi napěchovaného finále. Wilder si s jednoduchým příběhem zručně pohrává, a přestože je vlastně jasné, jak všechno musí skončit, divák mu to zbaští i s navijákem. Povinnost pro fanoušky filmu-noir, ostatním mohu jen upřímně doporučit. 90% (24.08.2013)

Wilder uměl. Sice Double Indemnity není tak výjimečný a nadčasový film jako třeba Sunset Blv., ale rozhodně stojí za vidění. Dnes ten kriminální příběh nezaujme na 100%, asi proto, že průměrný díl Columba obsahuje stejně chytrou zápletku. Ale kvality filmu jsou stále funkční. Je to napínavé a nejsme si jistí, co bude dál. A to je u kriminálky důležité. (27.06.2010)

Šikovná noirovka. Na začiatku sú síce prezradené základné obrysy zápletky, postupný vývoj príbehu, no predovšetkým jeho spracovanie nenudí. Aj v Poistke smrti Wilder dokazuje, že je pre mňa jedným z najlepších režisérov noiru. Za pozornosť stoja aj charaktery postáv, ktoré sa postupne vyvíjajú. Napríklad, aj keď vzťah medzi Walterom a Phyllis bol v popredí celého príbehu, postupne sa odhaľuje, že ešte zaujímavejší a zložitejší bol vzťah Waltera s Keysom. Keď do toho všetkého zahrniem brilantné herecké výkony ide o veľmi pozoruhodný film, ktorý sa nestratí ani v súčasnej dobe. (27.10.2012)

Kdo může vymyslet lepší pojišťovací podvod než sám pojišťovák? Zajisté někdo úplně jiný, protože plán Freda MacMurrayho, jak pomoci Barbaře Stanwyck od manžela je tak pošetilý, že likvidační expert Edward G. Robinson ve filmu ani nestačí poukázat na všechny jeho chyby. Na Pojistce smrti je strašně znát, že scénář pro Wildera tentokrát nepsal ani Charles Brackett, ani I.A.L. Diamond. První třetina filmu je silně ublábolená. Zájem dozvědět se, co bude dál, v této slabší části filmu zajišťuje jen Wilderův oblíbený vypravěčský trik. Jako (téměř) vždycky sledujeme příběh v příběhu, předem tedy zhruba víme, JAK dopadne a víc nás zajímá PROČ. Tempo filmu je výrazně pomalejší, než jsem u Billyho zvyklý, ale od okamžiku, kdy se od slov přejde k činům, houstne napětí z neustále hrozícího prozrazení, sílí odpor k Phyllis, spoluúčast s Walterem i respekt ke Keysovi. Ne, v Pojistce smrti nejsou tak podstatné dějové zvraty nebo překvapivá řešení nastalých komplikací, jako jejich dopad na vztahy postav. Takže i když mám výhrady k nedůslednostem scénáře, emocionální účinek byl silný a nemám to srdce film ochudit o hodnocení, jaké mu náleží. 90% (24.08.2010)

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)