Na titulnej stránke

Neutíchajúca konverzačka, v ktorej budete hltať každý dialóg, každú vetu, každé slovo. Wilder bol majster situačnej komiky a ďalšie dielko, ktoré na ploche niekoľkých metrov štvorcových dokáže rozpútať veľkolepé cynické divadlo, kde dominuje samozrejme ústredná dvojka, nezabudnuteľní Lemmon a Matthau. 80%. (21.06.2015)

Po přečtení zdejších komentářů jsem čekala vynikající komedii, brilantní humor, gejzír luxusní zábavy. No, tak guma u tepláků mi z toho smíchy nepraskla, zasmála jsem se asi dvakrát a z toho, jak tam všichni ječeli, mě akorát tak rozbolela hlava. Billyho ze své topky nevyhodím, ale trvám na tom, že je zde tento film dost nadhodnocen. Anarchii zdar. Nazdar. (21.04.2016)

Billy Wilder opätovne stavil na "bláznivý pár" Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, známych z jeho predchádzajúceho filmu Šťastíčko. Lemmon hrá slávneho reportéra a Matthau šéfredaktora, ktorý ho nechce pustiť. Hollywoodsky špecialista na komédie znova neprestrelil a The Front Page je svieža satira s množstvom brilantných dialógov a bláznivých gagov. (21.01.2007)

... aneb akce redakce. Plátku "s klepety" pro příběh. Koncentrace a převaha humorných dialogů s rozvernými pointami, fígly a žertovnými kulišárnami šéfa chicagského žurnálu W. Matthauea, který svého nejlepšího novinářského "hlídacího psa demokracie" Jacka Lemmona nehodlá jen tak propustit ze svých spárů. Právě on je ten pravý, aby napsal jedinečný šťavnatý otvírák. Vůči němu si neodpustí pár rozpustilých kousků. Jednu speciální potměšilou "třešničku na dortu" vysype z rukávu i těsně před závěrečnými titulky. Kouzlo novinářského zápalu - situování děje, až na výjimky, do zpravodajského velína, který je jakýmsi pódiem oné "časované pumy," jádrem se správným mediálním šumem a ruchem a dodržením novinářského kréda: "Být vždy při tom." Vážně nevážně, s citem komična a sarkasmu v dialozích, elegancí pro vzájemné špičkování, které mají znamenitý spád a na kterých celá filmová titulní strana stojí. (19.05.2013)

Tak jako si oba filmy dělají srandu (se satirickým a kritickým podtextem směrem k novinářům, policistům i politikům) z toho, jak lze s toutéž událostí nakládat rozdílně a s jiným vyzněním podle toho, pro jaké noviny či vlivné lidi pracujete, podává i Billy Wilder původní příběh ze snímku Jeho dívka Pátek ve všech možných i málem nemožných ohledech co možná odlišně. On však - na rozdíl od filmem kritizovaných zaprodanců - jen z čiré virtuozity předvádí celý rejstřík svého variačního umu, ale nakonec zůstává poctivě věrný původní pointě, a je to znovu, jen jinak, povedené, vtipné, obsažné a vypointované, a přitom rozkošnicky tvůrčí a zalíbené do filmařiny a vyprávění a s noblesou vzdávající hold originálu. Ačkoli všechny hlavní postavy jsou tak jiné, jak jen mohou být, na vyznění původního příběhu se přes všechno nemění ani chlup. Mistrovství. A jak z mého komentáře nezbytně vyplývá, silně doporučuji nepřipravit se o zážitek z prvotřídního a netradičního remaku a shlédnout nejprve původní, neméně bravurní a sžíravý film, jinak se připravíte o víc než o polovinu celé té důmyslně vychytané a inteligentní legrace. *~ (13.06.2018)