Na titulnej stránke

"Leopard nezmění skvrny na své kůži, bejk nezačne dávat mlíko, jen bude jako ryba vyhozená na břeh." Jsem velký fanda šéfů, pro které je nejdůležitější štěstí jejich zaměstnanců. Třeba takový šéfredaktor Examineru Walter Burns si je naprosto jist tím, že jeho novinářské eso Hildy Johnson to se svým odchodem na venkov, tedy do Philadelphie, trošku uspěchalo a nebude šťastné. Od toho je však nadřízený, aby svými vychytralými fintami překazil chystanou svatbu a jen tak mimochodem připravil nejlepší titulní stranu své kariéry. Já jsem si přitom vychutnal spoustu cynických poznámek, mnoho úhlů investigativních pohledů na stejnou informaci i profesionální deformace všech zúčastněných novinářů. (28.11.2013)

Já mám k těmto komorním komediím natočeným podle divadelních her velmi kladný vztah, takže jsem se i tentokrát těšil. Možná až příliš. Téma mě bavilo, zvlášť když se ukázalo, že se některé praktiky v novinářské branži od třicátých let příliš nezměnily, postavy byly výborně napsané i zahrané, ale celkové provedení u mě občas zaskřípalo. Jasně, u komedie očekávám, že se budu smát, jenže tentokrát jsem měl pocit, že ze mě tvůrci chtějí dostat ten smích násilím. Vůbec netuším proč místy tolik tlačili na pilu, šlo přece o zkušenou sestavu, od níž bych takovou chybu nečekal. Bylo mi to fakt nepříjemné a přirovnal bych to asi k nějakému ne příliš hlasitému ale vytrvalému, otravnému zvuku, který sice chvílemi přestanete vnímat, ale přece jen víte, že tam stále je. Tahle přemíra snahy, která v jednu chvíli přešla až v ne zrovna dobrou grotesku, mě věru nepotěšila, pokazila mi výsledný dojem a připravila snímek minimálně o jednu hvězdičku z mého hodnocení. / Poučení: Je-li práce zároveň tvým koníčkem, riskuješ, že se staneš workoholikem. (22.04.2023)

Velice povedená konverzační komedie se sehranou dvojicí Jack Lemmon a Walter Matthau, jimž zdatně sekunduje Susan Sarandon a další. Není to ten typ komedie s momenty, při nichž se budete smát, až spadnete ze židle, nýbrž s jemnými narážkami, ironickými poznámkami a mírnou satirou, která vám roztáhne koutky úst do decentního, spokojeného úsměvu. Především se ale nebudete ani minutu nudit, což by měla být základní premisa nejen komedií. (31.07.2009)

Jedna z nejpovedenějších komedií Billyho Wildera, která dodnes vyvolává záchvaty smíchu u mnoha diváků. Skvělé vtipy a fórky, a také úžasně vymýšlené schválnosti, které šéfredaktor dělá svému čerstvě ženatému novináři, jen aby jej udržel v branži. Pamatuju si zvláště docela drsný vtípek s exhibicionistickým pláštěm. :) (07.08.2002)

Pane redaktore, hlásím se do služby. Jsem jen takový pisálek, ale užitečný a hlavně užvaněný až hrůza. Vymluvím každému do hlavy díru. Nejdál jsem to dotáhl do funkce šéfredaktora Sedmičky pionýrů, ale to bylo až po emigraci z USA. Největší slávu jsem zažil v Chicagu třicátých let, kdy jsem šéfoval plátku The Daily Šplechty News. Miloval jsem ta rána, kdy jsem si do čaje vymačkal LE(M)MON a uvažoval jsem denně nad sólopstruhem, pardon, sólokaprem na titulní stránku novin, se kterými si každý občan vytřel prdel. Telefon byl hlavní zprostředkovatel mých nápadů. Držet v jedné ruce sluchátko a ve druhé mikrofon byla fajn věc. Tolikrát jsem se spletl, že jsem nejednou v ruce držel vibrátor a lepidlo. Byly to fajn dny v redakci, kdy jsme plácali o píčovinách. Billy Wilder o mně a o mé práci natočil film. Hůř už to dopadnout nemohlo. Tedy my jsme u nás v redakci takovou nudu neměli. V jeho filmu se jen plká. Nechápu, že nás tak viděl. My jsme v redakci měli články, nad kterými dnešní plátky rudnou závistí. To s tím posledním článkem na titulní stránku bylo dost přehnané. Nelze napsat jen jeden dobrý článek a finito. To každý můj článek byl dobrý. Já se na tenhle film o mně nedokážu dívat. Je mně přes sto let a chci psát. Dejte mně papír, tužku, retro hadry a napíši na titulní stránku bombu. Chci být současný, jen mně dejte šanci. Váš Walter Matthau in memoriam/t.č.novinář. 20% (21.06.2015)