Reklama

Reklama

Na titulnej stránke

  • Československo Na titulnej strane (viac)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Dej komédie z novinárskeho prostredia sa odohráva v Chicagu 30-tych rokov 20. storočia. Hildy Johnson patrí medzi špičkových novinárov v meste. Po rokoch náročnej novinárskej praxe chce odísť a oženiť sa. Ale jeho prefíkaný šéfredaktor s ním má iné plány a snaží sa Hildyho presvedčiť, aby pre neho napísal posledný článok na titulnú stránku... Veselá komédia populárnej komickej dvojice Jacka Lemmona a Waltera Matthaua v réžii majstra hollywoodskej komédie Billyho Wildera. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (174)

Arbiter 

všetky recenzie používateľa

Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost). ()

kleopatra 

všetky recenzie používateľa

Scénář s velkým S, který reprezentuje ideu, že slova nemusí být jen vata nebo akustická výplň mezi zvukovými efekty a hudbou. Děj, který se většinou odehrává v jediné kanceláři a je poměrně jednoduchý, je právě díky parádním vtipným konverzačkám Jacka Lemmona a Waltera Matthau - kamarádů, kteří buď vrtají jeden do druhého nebo společně do někoho dalšího a přitom se snaží osvobodit na smrt odsouzeného - radost sledovat. ()

Reklama

otík 

všetky recenzie používateľa

Úsměvný příběh novinářské dvojice, kdy jeden se chce oženit a konečně vypadnout ze zmateného koloběhu životního zaměstnání, zatímco ten druhý, jeho šéf, dělá vše pro to, aby ho jeho nejlepší novinář neopustil. Čekal jsem to více konverzační a více Matthaua, od druhé třetiny to tak trochu naplnilo očekávání, do té doby slaboučké. Zápletka také nic moc, lepší průměr. Music Adaptation: Billy May ()

D.Moore 

všetky recenzie používateľa

Pro své první setkání s Billym Wilderem jsem si očividně vybral více než vhodný film. Novinářská komedie plná slovních přestřelek mezi úžasným Matthauovým šéfredaktorem a jeho nejoblíbenějším honícím psem Lemmonem, kvůli blbosti šerifa postřelený doktor, který skučí, že chce převézt do vídeňské nemocnice, nebo se bude operovat sám, pročesávání všech koutů Chicaga, ukrývání uprchlého vězně v psacím stole... Jedna scéna leší než druhá. A to nemluvím o závěru. Na titulní straně se zkrátka povedlo. A co se týče novinařiny - v tomhle filmu je tolik pravdivých věcí, že snad ani nejde o satiru. ()

MarekT 

všetky recenzie používateľa

Říká se, že originál nelze vylepšit, ale pouze přetvořit. Billy Wilder ale svým snímkem dokázal i přes počáteční nejistotu v zásadě opak. Původnímu snímku svého neméně slavného kolegy Howarda Hawkse přidal sedmnáct minut, některé minipasáže dokázal předělat v regulérní epizodky... a i když nemám rád zbytečné roztahování a podstatně častěji si vybírám maximálně dvouhodinové filmy, výsledek je skutečně o jednu hvězdu lepší. Mnohem sympatičtější mi byla dialogová stránka, Matthau s Lemmonem opětovně potvrzují v oblasti slovních přestřelek svoji třídu, byť druhý jmenovaný zde oproti ostatním zatím viděným filmům s ním asi nejméně roztahuje svá pomyslná křídla. Walter zase není ve své prostorem malé roli tak výrazný jako Cary Grant v původním filmu, naproti tomu je ale třeba uznat, že k Jackovi se hodí úplně jiný partnerský typ, než byl neméně oblíbený elegancí hýřící podšívka. Ač jsem to s ohledem na svůj mizerný odhadovací talent nečekal, potvrdila se mi část mých slov z komentáře k původnímu filmu - scénáristická změna pohlaví rozhodně dává větší prostor pohledu na novinářskou branži, než abychom místo toho sledovali část nevyléčených bolístek z minulosti, což mi particiálně znepříjemňovalo "Jeho dívku Pátek". Naproti tomu na škodu zde nebyl vlastní Wilderův příspěvek do pléna - vzhledem k době natočení filmu totiž haličský rodák pojal dílo jako dokonalý retro pohled, od Lindbergha přes Fantoma opery, až po poctu autorovi předlohy Benu Hechtovi. Závěrem se ještě vrátím k zmínce o stopáži filmu - nejvíce se vylepšení pomocí dodatečného materiálu dotklo konce filmu. V Hawksově snímku náhlý zvrat totiž dává pocit jakési odtažitosti, zde ale vlak nedojíždí do konečné stanice způsobem přitaženým za vlasy... a ještě obsahuje vskutku nečekanou a vtipnou pointu. Své postavení tento film nemá rozhodně náhodou a ač jsem už viděl pár remaků, pro které bylo velkým triumfem, když aspoň neurážely původní zpracování (americký Oskar aj.), tak v tomto případě se tak stalo skutečně prvně, kdy mám z novějšího zpracování výrazně lepší pocit. "Společenská rubrika, knižní recenze, párkrát jsem byl i u požáru... Ale tohle je mé první oběšení." - "Buď klidný, chlapče. Pro Williamse je to také první obešění." 100% ()

Galéria (74)

Zaujímavosti (10)

  • Jedná se o třetí filmové setkání Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, kteří si společně zahráli v celkem 10 filmech. (mi-ib)
  • Ve scéně, kdy jde Walter Burns (Walter Matthau) za Hildyho (Jack Lemmon) novou přítelkyní Mollie (Susan Sarandon) do zákulisí, aby jí přesvěčil, že se s Hildym nemá zaplétat, jde kolem plakátu filmu Na západní frontě klid z roku 1930 (film byl v té době dělán) a právě z něj si utrhne jednu ze čtyř hvězd, aby dodal svému příběhu věrohodnosti. Aby měl jakoby odznak. (PlayEasy)
  • Nápad Waltera Burnse (Walter Matthau), aby Hildy Johnson (Jack Lemmon) vyfotografoval oběšeného Earla Williamse (Austin Pendleton) pomocí fotoaparátu připevněného na kotníku své nohy, se v minulosti skutečně odehrál. 12. ledna 1928 - 18 měsíců před premiérou divadelní hry Bena Hechta a Charlese MacArthura „The Front Page“ – byli vražedkyně Ruth Brown Snyderová a její milenec Henry Judd Gray popraveni na elektrickém křesle za rok starou vraždu Ruthiina manžela Alberta Snydera. V momentě, kdy byla popravována Ruth Snyderová, pořídil reportér novin Chicago Tribune Tom Howard pomocí fotoaparátu připevněného na noze dnes již notoricky známý snímek "Ruth v křesle". Tento fotoaparát je dnes součástí sbírky Smithsonian's National Museum of American History. Ironií je, že případem Ruth Snyderové a Henryho Graye byla inspirovaná novela spisovatele Jamese M. Caina, která se stala základem pro film Pojistka smrti (1944), který režíroval také Billy Wilder. (mi-ib)

Reklama

Reklama