Sladká Irma

Těžce přepálená délka snižuje už tak nepříliš vysokou kadenci vtipů a těch pár hlášek se ve 140 minutách rozpustí jako máslo na pánvi. Úplná hrůza to není, tu a tam jsem se zasmál a celkově to vzásadě je příjemné pokoukání, na nějaké lepší Wilderovi komedie to ale určitě nemá. Shirley je svým netradičním způsobem roztomilá (celý film jsem nemohl přijít na to jestli se mi líbí velmi nebo vůbec). Jack Lemmon se mi tu moc nepozdával, nevím jestli je to rolí nebo jeho prezentací. Stejně jako veletoč z poctivého policajta na pasáká působí nuceně, u hodně scén jsem měl pocit, že by z toho šlo vytěžit více. (22.02.2011)

Je to fakt zbytečně dlouhé, chvílemi roztahané, ale je to Wilder, je to Lemmon a je to Shirley MacLaine. Tohle trio prostě funguje, i když se dá na celé Irmě najít hodně chybiček. Objektivně spíše na 3 hvězdy, ale díky výše zmíněnému a díky atmosféře a vtipům, které by stěží napsal někdo jiný, než sám Billy Wilder jdu výš. 7/10 (30.01.2017)

Za normálních okolností se čestný polda těžko ze dne na den stane zamilovaným pasákem žárlícím sám na sebe, vrahem a nosičem masa na tržnici. Jenže v tomto snímku je těžké normálnost hledat, když i vševědoucí barman Kníráč je vlastně voják, tedy spíš ekonom, právník a porodník, ale to jiná historie. Absurdita tohoto snímku je zkrátka dokonalá a i když to všechno byla vlastně hrozná blbost, tak mne připitomělý úsměv opouštěl pouze ve chvílích, kdy jsem se hlasitě smál. A to pro komedii rozhodně není špatná vizitka. (07.01.2015)

Naivně amorální a nepřirozeně barevné a rozjásané. A spíše uráží, jak scénář vykresluje barvotiskově život v Paříži. Ovšem vzhledem k tomu, že to je předělávka francouzského muzikálu, je jasné, že měšťácký život v ctnostném a nábožensky přijatelném manželství potřebuje ventilaci v podobě takových hloupostí, jak v Americe, tak ve Francii. (01.01.2012)

Billy Wilder se málem utopil ve vlastnoručně vykopaném rybníku. Dlouhá, „velká“ komedie uvozená monologem vypravěče, o věcech nemravných a přesto nesoucí mravní ponaučení, hodně užvaněná, velmi vtipná. Sladká Irma má kromě posledního všechny zmíněné aspekty. Wildera asi opustila múza, jinak si vznik téhle rozvláčné historky z pařížského „skoro-podsvětí“ vysvětlit nedokážu. Pokusů o konverzační humor je mnoho, šíp však ani jednou (ani jednou!) nezasáhne cíl a tak není ani tolik udivující občasný odklon k humoru situačnímu. Ten ovšem Wilder jako ryze „statický“ režisér vůbec nezvládá (příliš dlouhá a nepříliš vtipná hospodská bitka). Z komerčního (nikoliv z praktického) hlediska protřelým tahem bylo po Bytu opětovné obsazení Jacka Lemmona a Shirley MacLaineové. Zatímco MacLaineová roli roztomilé prostopášnice ještě jakž takž zvládá (nedá se říct, že by ji třímala pevně v otěžích), Lemmonovy groteskní poloha nesvědčí. Jeho proměna z poctivého strážce zákona v prvotřídního pasáka není věrohodná a coby britský lord ošklivě přehrává (pokud to byl účel, neposvětil prostředky). Musel bych hodně namáhat paměť, abych si vzpomněl alespoň na jednu scénu, na jeden okamžik, který mě rozesmál a stejně si nejsem jistý, jestli bych z ní něco vydoloval. Nesmál jsem se, nudil jsem se a jelikož jde o komedii, nikoliv švédské psychodrama, někde bude problém. 50% (14.08.2007)