One, Two, Three
One, Two, Three
Réžia:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrajú:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (viac)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (210)
I když snímek působí jako starší, než ve skutečnosti je, nic mu to neubírá na kráse. Pověsti o jeho raketové rychlosti nelhaly, takovou smršť dialogů jsem nezažila, nejlepší na tom však je, že žádný bonmot není přebytečný a karikatur není ušetřen žádný národ ze zainteresovaných. Chválou nebudu skrblit ani u hereckého obsazení, z nějž jasně vyčnívá James Cagney (už jen naučit se scénář!), který na totálně upoutaného diváka vykřikuje jednu hlášku za druhou a světe div se, ani jednou nepoužije slovo "fuck", to počítadlo procentuální úspěšnosti dnešních komedií. Těsný distanc za jeho výkonem si však udržují i všichni ostatní. Hanba, že jsem se k projekci dokopala až nyní, jisté však je, že ne naposled, naopak, očekavám, že podruhé a potřetí budu teprve stíhat a vychutnám si každičký detail. Teď si však letím stáhnout "Byt" ... raz, dva tři!!! ()
Tak ja neviem, ale kazdym filmom Billyho Wildera zacinam mat tohto Pana rezisera stale radsej, pretoze toto je uz siesty film, ktory som od neho videl a opät som bol nadseny. Humorom sa tu vobec nesetri, to neustale gestapacke Shlemmerove spravanie, komunisticky neurotik Horst Buchholz alebo kapitalisticky riaditel pobocky Coca Coly sa postarali o zabavu, na ktoru dlho nezabudnem, preto musim pochvalit kvalitny scenar Billyho Wildera, ktory si to vtedy urcite vychutnaval a sam sa na tom zabaval. Studena vojna bola v tom obdobi nebezpecna a o to viac sa mi to pacilo, ze to reziser dokazal podat takymto humornym sposobom... 21.01.2010 ______ James Cagney - (C.R. MacNamara) +++ Arlene Francis - (Phyllis MacNamara) +++ Horst Buchholz - (Otto Ludwig Piffl) +++ Pamela Tiffin - (Scarlett Hazeltine) +++ Howard St. John - (Wendell P. Hazeltine) +++ Hanns Lothar - (Schlemmer) +++ Karl Lieffen - (Fritz) +++ Til Kiwe - (Reportér) +++ Produkcia: Billy Wilder +++ Hudba: André Previn +++ ()
Ako i slepý vie, že sa mi nejaká komédia fakt páči? Do priestoru sú vrhnuté hektolitre nasálnych a orálnych zozelenených hlienov, ktoré sa veľmi často zachytávajú na sklenenej obrazovke, a teda sú sprevádzané im typickým čľapotom. Obligátny mokrý krúžok na slipoch začína kopírovať ich strih a vzduchom sa šíri nezameniteľný čpavkový odér. Permanentným hihňaním sa rozvibrovalo celé moje sexi rôsolovité telo a počuť len plieskanie môjho pekáču buchiet, ktorý mnohí neprajníci nazývajú špeky. Navyše tento môj projekciou vyvolaný orgazmus bol doprevádzaný častým či dokonca permanentným zavzdušňovaním, keďže vydarených fórov tu bol plný kapitalizmus. ()
A tak se Coca Cola prodrala do zahraniční politiky a stala se v diplomatických kruzích nápojem č.1! Automaty na chlazené nápoje od té doby tvoří nezbytné vybavení každé americké ambasády, co jich na světě je!!! Neuvěřitelně vtipné! Nejen v historickém kontextu (viz. Chruščovova bota, etc). Pepsi má sice Spice Girls a Real Madrid, ale Coca Cola zase Billyho Wildera a Západní Berlín. Satirická smršť natolik mohutná, že všechny ty hlášky ani nestihnete opakovat, natož zapisovat. We have emergency meeting with Swiss Trade Delegation. They send us twenty car-loads of cheese. Totally unacceptable! Full of holes! ()
Billy Wilder je majster situačných zápletiek. Dokáže inteligentne a s dikciou prenášať metaforickú satiru do bežnej komunikácie. Jeho ironická veselohra s politickým podtónom je skvelým dobovým príkladom ako nebrať veci vážne v čase, kedy by si to nikto nedovolil. Výborné popkultúrne bonbóniky (Coca cola) a žiadna politická korektnosť dodávajú filmu zvláštny status vzácneho druhu. Na konci dňa je to ale človečinský príbeh s nutnou dávkou empatie, aj keď by sa to hneď nemuselo takto mariť. ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (8)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
- V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
Reklama