One, Two, Three
One, Two, Three
Réžia:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrajú:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (viac)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (210)
Skvělá bláznivá komedie, která je, podle mě na úkor Někdo to rád horké, přehlížena. Ze začátku pomalý rozjezd, z něhož se dá těžko vytušit, kam se bude děj ubírat, se v půli strhne v takřka crazy taškařici, ve která ze sebe sype tolik chytrých vypointovaných dialogů a gagů, že vám z toho pujde hlava kolem. Kadence je, hlavně ke konci, smrtící a to nic nemění fakt na tom, že se spíše než hlasitě smát, budete jen usmívat a říkat si, jak to mají chytře vymyslené. Skvělí Cagney a Buchholz to ještě podtrhují... ()
Dvouhodinová reklama na Coca Colu. "Raz, dva, tři" je bláznivá komedie z dob, kdy špičkový film musel mít i špičkové dialogy (jaká změna oproti dnešku). Vedle slovních přestřelek na mě největší dojem udělal vitální James Cagney a především způsob práce, jakým Wilder zachází s hudbou a rytmizací filmu. 9/10 ()
I když snímek působí jako starší, než ve skutečnosti je, nic mu to neubírá na kráse. Pověsti o jeho raketové rychlosti nelhaly, takovou smršť dialogů jsem nezažila, nejlepší na tom však je, že žádný bonmot není přebytečný a karikatur není ušetřen žádný národ ze zainteresovaných. Chválou nebudu skrblit ani u hereckého obsazení, z nějž jasně vyčnívá James Cagney (už jen naučit se scénář!), který na totálně upoutaného diváka vykřikuje jednu hlášku za druhou a světe div se, ani jednou nepoužije slovo "fuck", to počítadlo procentuální úspěšnosti dnešních komedií. Těsný distanc za jeho výkonem si však udržují i všichni ostatní. Hanba, že jsem se k projekci dokopala až nyní, jisté však je, že ne naposled, naopak, očekavám, že podruhé a potřetí budu teprve stíhat a vychutnám si každičký detail. Teď si však letím stáhnout "Byt" ... raz, dva tři!!! ()
A tak se Coca Cola prodrala do zahraniční politiky a stala se v diplomatických kruzích nápojem č.1! Automaty na chlazené nápoje od té doby tvoří nezbytné vybavení každé americké ambasády, co jich na světě je!!! Neuvěřitelně vtipné! Nejen v historickém kontextu (viz. Chruščovova bota, etc). Pepsi má sice Spice Girls a Real Madrid, ale Coca Cola zase Billyho Wildera a Západní Berlín. Satirická smršť natolik mohutná, že všechny ty hlášky ani nestihnete opakovat, natož zapisovat. We have emergency meeting with Swiss Trade Delegation. They send us twenty car-loads of cheese. Totally unacceptable! Full of holes! ()
Velmi břitká a jiskrná komedie, či spíše fraška židovského emigranta z Haliče do USA, na vážné téma kapitalismus versus komunismus. A vše osciluje, láme se, staví a padá na břitu lásky, která nezná politiku ani hranice. V hlavní roli americký kapitalista (James Cagney) v Západním Berlíně, těžící z německé pracovitosti a důkladnosti, který dostal od svého nadřízeného (ještě většího kapitalisty) ochránit jeho 17letou dceru. Jenže, ouha, ona se zamilovala do komunisty z NDR! Pomineme-li všudypřítomný zlehčující prvek - v době, kdy v socialistickém bloku bylo vězněno tisíce zemědělců a nevinných lidí - pak jde opravdu o povedenou frašku, zvláště od 10. minuty nabírá děj opravdu spád a hláška stíhá hlášku (pozor, vyhněme se špatnému dabingu z roku 2006!, Pavel Soukup je opravdu nemožný). Ukázka dialogů: On (komunista):" Nechci, aby můj syn byl kapitalista!" - Ona (univerzální koza): "Až mu bude 18, sám se rozhodne, zda chce být kapitalistou nebo bohatým komunistou"... Dobrá zábava, pokud si chceme oddychnout. Hlavní role intrikána by skvěle seděla Louis de Funesovi. A opravdu vážně míněné doporučení: nepouštět si film v českém dabingu, ale v původním znění s titulky, je to daleko lepší! ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (8)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
Reklama