Soukromý život Sherlocka Holmese

Zábavné, vtipné, originální, vkusné, stylové, ironické a melancholické zároveň. Podivuhodný pohled na osobu Sherlocka Holmese, zvlášť zajímavé pro toho, kdo s pozorností sleduje tenhle žánr od třicátých až do devadesátých let. Jaký byl vztah mezi Sherlockem a doktorem Watsonem? Že by homosexuální? I to příjde na chvíli v úvahu - možná by tomu tak však bylo lépe, protože ženské zasahují do Sherlockova život mnohem více, než si to sám připouští. Vybroušený, inteligentní scénář a brilantní režie - co více by si labužník mohl přát! (30.08.2005)

Jemná parodie na holmesovské příběhy, z rodu těch, které předmět svého parodování mají očividně v lásce. Lipského komedie Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech jsou filmy stejného rodu, byť jsou více parodičtější. Zde by však stačilo opravdu jen trochu sundat nohu z plynu a vznikl by zcela regulérní holmesovský příběh, čemuž odpovídá i ten smutně melancholický konec, který se do komedie vlastně ani nehodí. Dokonalé dobové reálie a kostýmy, velice padnoucí hudba. (27.12.2011)

Podle názvu jsem čekala důkladnější pohled do soukromí obou protagonistů, koneckonců jejich letitý vztah je mi taky záhadou. Toho tam zas tolik nebylo, vlastně jen na začátku filmu, kdy Sherlock vtipně vyklouzne ze svodů ruské primabaleriny, zatímco dr. Watson se mezi baletkami cítí jako ryba ve vodě. Pak už přichází na řadu tradiční šerlokovské pátrání, na jehož počátku je - jak jinak - tajuplná neznámá, která zazvoní u domu v Baker Street. Objev střídá objev, dedukce dedukci a podíváme se i po malebných skotských hradech. Příjemná podívaná, která nenudí. (21.06.2007)

Bezesporu výborný film nabízející zajímavý příběh, vtipné dialogy a kvalitní herecké výkony. Ovšem mě, jakožto milovníka klasických příběhů od Conana Doyla, silně iritovaly určité změny u charakteru Holmesova bratra a tak i přes veškeré výše zmíněné klady nemohu dát více než tři hvězdy. Pro jondzavid: Sherlock užívá kokain v dobách, kdy nemá žádný případ i v klasických příbězích a není to tedy žádný originální nápad scénáristů. (18.05.2007)

Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. *** (25.12.2012)