Niekto to rád horúce

Komediální žánr je dle mého společně s hororem aktuálně žánrem nejobtížnějším. Zatímco u horroru je dnes hodně těžké diváka vyděsit nebo vystrašit (a divák tak aktuálně v kinech dostává jen výplachy, které neurazí ale v hlavě fakt dlouho nezůstanou), hodně komedií má zase naopak v dnešní době problém diváka pobavit a dohánět ho k záchvatům smíchu. Samosebou u obou těchto žánrů platí, že se sem tam objeví výjimka, právě u těchto dvou konkrétních žánrů si ale za posledních pár let vzpomenu na nejméně výrazných kusů. Proto je možná někdy lepší šáhnout daleko do minulosti a pustit si nějakou vyhlášenou komediální pecku. A o to nejlepší je šáhnout po komedií, kterou většina známých řádí na vrchol komediálního žánru. A tím myslím právě Někdo to rád horké. Scénárista a režisér Billy Wilder napsal tuto komedii společně s I. A. L. Diamondem. Nutno dodat, že nešlo o kompletně nový nápad, protože Wilder šáhnul po francouzském filmu Fanfare of Love z roku 1935, který se zároveň dočkal v roce 1951 německé předělávky. Wilder ale do příběhu zapojil především podzápletku o gangsterech, kteří jdou naším hlavním hrdinům po krku a rozhodně se tak o Wilderovi nedá říct, že by se jen svezl na vlně předchozího námětu. Do hlavních rolí dvou muzikantů, kteří se na ukrytu před gangstery převléknou za ženy a ukryjí se v dívčím orchestru si Wilder sehnal parádní hereckou dvojici Tonyho Curtise a Jacka Lemmona. Zatímco co Curtis byl pro roli Joea hned první volba, co se týče role Jerryho Wilder hledal a hledal a kolem kandidátů na roli se motali třeba Frank Sinatra nebo Jerry Lewis, nakonec ale volba padla právě na Jacka Lemmona a ideálnější casting by si po shlédnutí filmu do téhle dvojice opravdu nepředstavil snad nikdo. Curtis a Lemmon jsou totiž oba naprosto perfektní a předvádějí neskutečných herecký koncert kdy skvěle prodávají veškeré fóry, veškeré gagy a vlastně i vše ostatní. Budu v tomhle ohledu možná trochu kontroverzní, co se týče názoru na vzhled Marilyn Monroe se ale asi nikdy neshodnu s většinou, že šlo o nejhezčí ženu Hollywoodu a dost možná jednu z nejhezčích sen lidské historie, kterou někteří dokonce přirovnávali k trojské Heleně. Minimálně po stránce herecké se ale u Marilyn nedá popřít, že v sobě má jistou auru roztomilosti a do role Sugar se hodí náramně. I ona tu dostala příležitost se herecky vyřádit a je opravdu skvělá. I přes pomluvy o tom, že měla dle kolegů inteligenci 5-letého dítěte a zprávy o tom, že na natáčení dělala obrovské potíže a scény je její přítomnost ve filmu okouzlující a i člověku, kterému její velebení co se týče krásy do nebes přijde přehnané má chvilku pocit, že na tom něco bude. Ale zas mě to rychle přešlo. Hlavní hvězdou tohohle filmu ale není ani Lemmon ani Curtis nebo Monroe. Hlavní hvězdou Někdo to rád horké je totiž především právě scénář Wildera a Diamonda, který opravdu dodává jeden parádní vtip za druhým a jeden parádní gag za druhým a bránice je už po hodině roztažená do oblak. A to vám pak dojde, že chybí ještě hodina a říkáte si, že už by to chtělo fakt zvolnit, protože vám ta bránice asi fakt praskne a ten film vás dosměje k smrti. Neumřel jsem a ani jsem vyloženě smíchy netrpěl, pamatuji si ale, že jsem byl schopný se několika vtipům smát ještě minutu poté co padli. A to je prostě na komedii neskutečně potěšující fakt. Zároveň Wilder jako režisér parádně kombinuje prvky komedie a romance Marilyn Monroe sice chtěla barevný film, právě ta černobílá barva je ale na filmu to další kouzlo a především si Někdo to rád horké ani barevné nedokážu představit. Tohle je totiž ten film, který dle mého názoru vyniká právě v černobílé. Ten film prostě hezky vypadá, má hezkou kameru, nádherné kostýmy a parádně využité lokace. Nejlepší hláška filmu? Pravděpodobně ´´ Nikdo není dokonalý´´. Hláška, která má do sebe dost možná víc než by se mohlo zdát. Hláška, která není pouhou parádní tečkou za celým filmem a která není pouhým vtipem ale dost možná se v ní dá najít větší smysl. Člověk v tom může vidět i něco víc než ´´ pouhou´´ skvělou hlášku dvou scénáristů. O tom dle mně vypovídá i fakt, že samotný Wilder má na svém náhrobku vyryto právě ´´ Nikdo není dokonalý´´. Pod touhle větou se opravdu dá najít spoustu významů a každý jí může brát po svém. Můžete jí brát jako pouhý další dokonalý vtip nebo můžete jít ještě hlouběji. To už je na každém divákovi jak se rozhodne. Neřeknu jen tak, že je Někdo to rád horké nejlepší komedie, protože mám pár jiných favoritů za které dám s klidným srdcem ruku do ohně radši, rozhodně bych se jí ale nebal seřadit na seznam těch nejlepších komedií všech dob. TOP 20? Možná bych šel přece jen ještě výš. Rozhodně je ale pravda, že 61 let starý film dle mého nezestárl a i po letech dokáže skvěle pobavit, uhranout stránkou technikou i humornou a především dokázat, že někdy se opravdu klesá. Někdo to rád horké bohužel strká do kapsy většinu komedií z uplynulé dekády a člověk jen může doufat, že se blýská na lepší časy. Tvůrci se kdykoliv můžou někde inspirovat a myslím, že právě Někdo to rád horké je pro takovou inspiraci ideální....... (20.01.2020) (menej) (viac)