Sunset Boulevard

Po obrazové stránce krásné i z pohledu člověka žijícího v druhém desetiletí jednadvacátého století. Po příběhové stránce velmi inteligentně poskládané, protože s každou novou scénou působí Sunset Boulevard komplexněji. Po stránce herecké jeden z nejosobitějších, nejjedinečnějších portrétů šílenství, jaký byl kdy představen. A k tomu všemu má naprosto jedinečnou temnou noirovou atmosféru. Nicméně ani před všechny klady, kterými ho racionálně můžu ověnčit, i přesto, že jsem si užívala odkazy na skutečný Hollywood, a i přesto, že mě bavilo ho sledovat, jsem si k němu zatím nevytvořila ono hluboce osobní citové pouto, které by mě nutilo vidět ho co nejdřívě znovu a které by vysvětlovalo mé nejvyšší hodnocení. [Glasgow Film Festival] (23.02.2013)

„Sláva je jako plamen ohně. Rychle se rozhoří a nějakou chvíli krásně hřeje a jasně září. Ale jednoho dne začne slábnout, až pohasne úplně a zůstane jen mrazivý chlad...“ Moudrá to slova, co říkáte? Pokud se ptáte, kdo za nimi stojí, jsem to já. Stejně bezvýznamný pisálek, snílek a zkrachovalec jako je Joe Gillis.. Z Wilderova Krasavce a pomateného zvířete vytéká jizlivost a i když už uběhlo více než 60 let, ten únik nejde zastavit.. (13.02.2017)

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

Prvních dvacet minut jsem se docela ztrácel a byl zmanetý. Nevím vůbec proč, ale k Sunsetu jsem přihlížel skepticky a očekával humor. Proto jsem to vypnul, a za tři hodiny pustil znovu. A tentokrát to přišlo! Slovo nadčasový je málo, čarující kamera, vynikající ústřední trojice vybraná vyšší mocí, geniální scénář a naprosto DOKONALÁ režie Billyho WIldera! I přesto, tohle není hlavní devízou Sunsetu! Tou hlavní je to, že budete mít nad čím přemýšlet i dlouhé hodiny po skončení. Budete cítit jako by se vás dotkla zvláštní síla. Budete tomu chtít porozumět, a nebude se Vám to dařit do to doby, než na to půjdete od lesa. Nebo spíše od srdce! Bude se mi opravdu těžko usínat, protože takhle silný zážitek jsem dlouho neměl, i kdyby byl film barevný, tak to temno a hořkost lidských duší ho vrátí zpátky do černobíla. Výborná studie marnivé hvězdy včerejška předčila všechna má očekávání i přes známý fakt, že Wilder je borec, a co film to klenot. Přál bych každému, aby tohle mohl vidět a žasnout nad tou strukturou, velikostí a tím, jaké filmy nabídl noir žánr. (21.05.2008)

Maxi ! MAXI !!! Norma Desmondová byla nejuznávanější herečkou němého filmu, ale teď, když se dostal do popředí film zvukový, ona jakoby ztratila duši. Chce zažít velký comeback a i když o tom všichni pochybují, jde si Norma za svým cílem a nevzdává to... Billy Wilder natočil nezapomenutelný film o "zmrtýchvstání", o tom, že když je láska neopětovaná, může to být horší než zákeřná nemoc. Gloria Swanson v roli tvrdošijné Normy nemá jedinou chybu. Ona se v té roli našla a její občasné histerické záchvaty jsou vrcholem filmu, který neztrácí na kvalitě ani po necelých dvou hodinách. Jediné co mě naprosto vyvedlo z míry (netýká se to ovšem snímku samotného), je naprosto přehlédnutý výkon už několikrát zmiňované Glorie Swanson. Takový dechberoucí výkon si zaslouží opravdu uznání, byť je to jen v podobě Oscara. U mě ovšem vyhrála na celé čáře. A na její závěrečnou chůzi po schodišti nikdy nezapomenu. Já jsem velká!! (07.02.2008)