Sunset Boulevard
Sunset Boulevard
Sunset Blvd.
Réžia:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Franz WaxmanHrajú:
William Holden, Gloria Swanson, Erich von Stroheim, Nancy Olson, Fred Clark, Franklyn Farnum, Jack Webb, Lloyd Gough, Cecil B. DeMille, Hedda Hopper (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů legendárního režiséra Billyho Wildera líčí nezvladatelnou touhu bývalé hvězdy němého filmu Normy Desmondové po comebacku, která si za tímto účelem najme neúspěšného scénáristu Gillise. Jízlivě přesný portrét specifického filmařského zákulisí získal z 11 nominací tři Oscary. (oficiálny text distribútora)
Videá (6)
Recenzie (478)
Zhlédnutím Sunset Blvd. jsem udělal další nezbytný krůček vstříc vysněnému okamžiku, kdy si konečně budu moci říkat plnohodnotný filmový fanoušek. Jedná se totiž o pojem, který se napříč časem prakticky nemění a na nějž nemusíme nutně nahlížet jen jako na výtvor zplácaný poslušně dle tehdejších dobových a hlavně hollywoodských požadavků. Tohle je naopak dílo, které úmorným konvencím do jisté míry protiřečí, a tím, že je zároveň velmi inovativně a nápadně kritizuje ("jízlivě" z textu distributora je celkem trefné), posílá celkem jasný vzkaz pro budoucí filmařské generace: Stále tu jsem a jen tak se mě nezbavíte... :) Krásná Nancy Olson, přesvědčivě bezútěšná Gloria Swanson, charismatický Holden a výtečná režie jednoho z největších filmařů 20. století. Jiným slovem Spokojenost. 90% ()
Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá! ()
Zpočátku jsem byl hodně skeptický a nevěřil jsem tomu, že právě sleduji jeden z nejlepších snímků filmových dějin. Postupem času, když člověk zabředne stejně jako hlavní hrdina do celého toho Hollywoodského marastu a nenachází cestu ven se zrodí jeden z největších osudových momentů nenaplněné lásky jíž zatarasila hysterie jedné dávno zapomenuté herecké hvězdy. Čisté filmové umění. 100% ()
Existuje veľmi málo filmov, ktoré majú blízko k dokonalosti. Tento masterpiece jedného z najlepších režisérov, akého kinematografia mala, k nim patrí. Pokiaľ Spievanie daždi reflektuje príchod zvuku s ľahkým humorom a vierou v lepšiu budúcnosť, táto o dva roky staršia snímka rieši rovnakú problematiku až krutým cynizmom. Príbeh zavraždeného scenáristu rozprávajúceho udalosti vedúce k jeho vražde je v prvom rade film-noir, no nad úroveň bežného príspevku žánru ho povyšuje jeho zžieravý pohľad na Hollywood. Svet herečky, ktorá je stále veľká hviezda, no filmy sú už pre ňu príliš malé, perfektne zobrazuje, aká je sláva pominuteľná a kam až viera vo svoju veľkosť môže viesť. Nadčasový skvost s množstvom scén, ktoré sú nezmazateľne zapísané do histórie. 11 nominácií na Oscara, z toho tri premenené. ()
Galéria (103)
Zaujímavosti (56)
- Greta Garbo mohla ztvárnit Normu Desmond (Gloria Swanson), ale roli odmítla. (Kulmon)
- Normu Desmond (Gloria Swanson) měla hrát jiná hvězda němého filmu, Pola Negri. Billy Wilder jí telefonoval a zjistil, že její polský akcent by byl do filmu nemožný. Kvůli němu skončila i její kariéra. (Kulmon)
- Film měl původně začínat scénou, kdy je tělo Joea (William Holden) přivezeno do márnice. Po odchodu doktora a ostatních živých lidí začne Joe vyprávět příběh mrtvému muži vedle sebe. Scéna byla promítnuta publiku, které se začalo smát. To by pochopitelně zničilo atmosféru celého filmu, a tak byla natočena scéna s mrtvolou v bazénu. (Dreamiest)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (viac)
Noirová ilustrácia genézy pojmu bulvár v zmysle, ktorý udáva šoubiznis, odvíjajúceho sa od veľkých bulvárov, ktorých sa dotýkali nohy hviezd. Billy Wilder sa snaží svoj film divákovi prezentovať a predať práve bulvárnym spôsobom ako senzáciu, plnú veľkých titulkov a cynického humoru, ktorý do príbehu vnáša hlavná postava a rozprávač v jednej osobe, bezvýznamný scenárista Joe Gillis, zároveň však vôbec nie je plytký a odkrýva odvrátenú tvár pulzujúcej tepny amerického filmu. Úvodný (titulkový) pohyblivý záber na cestu podporený Waxmanovou dramatickou znelkou má v prvom rade divákovi naznačiť očakávaný príchod čohosi/kohosi na scénu ako pikantnú novinku (podobne postupuje aj Orson Welles v úvode Touch of Evil), zároveň je cesta symbolom pohybu a zmeny, ktorá otriasla Hollywoodom koncom 20. a začiatkom 30. rokov. Stavebným kameňom príbehu je konfrontácia "starého" (klasického nemého) a "nového" (pokrokového zvukového) Hollywoodu v domácom prostredí džungle, kde si musí každý vydobiť svoje miesto na výslní v žiare reflektorov. Žáner noir zastupuje prvotný záber (tak trochu po vzore Občana Kanea) na mŕtvolu hlavnej postavy v bazéne, ktorá sa následne v retrospektíve stáva počiatočným hybateľom dekonštrukcie, ktorej stredobodom je, citujem Mattyho, "ambivalentní portrét Hollywoodu". Ambiciózna mladá krv na strane jednej, "voskové figuríny" na strane druhej. Dôsledné rúcanie naivne romantických predstáv satiricky deziluzívnym bolestivým nárazom na hladinu bazéna tvrdej reality s dierami po guľkách lásky, žiarlivosti, nenávisti a populárnej medializácie je symptómom doby, ktorá sa aj v intertextuálnej rovine nebezpečne podobá tomu, čo Wilder zobrazuje. Groteskne opojená vlastnou zašlou slávou a glorifikovanou osobnosťou milovanou davmi, je Norma Desmond herečkou nie na plátne, ale vo svojom živote, kde uprostred rozkladu žije a teatrálne prehráva súboj s pretvárkou a sebaklamom. Spomedzi všetkých prvkov, odkazujúcich na éru nemého filmu a reálií výrazne zaujme práca s hercom, kde Gloria Swanson vo svojich hrôzu naháňajúcich výstupoch odráža herectvo tváre (a jemnej mimiky), resp. hornej polovice tela, ako to bolo časté v mnohých dnes už nespochybniteľných klasikách (Maria Falconetti v La Passion de Jeanne d'Arc) 20. rokov a odkazuje (nielen) na svoje vlastné nemé filmy. Naopak, z postupov, ktoré do kinematografie priniesli neskorší tvorcovia už zžitý s nástupom zvuku, je príznačná wellesovská a renoirovská hĺbka záberu a kompozícia, kde scéna, zároveň zaberajúca ruky v rukavičkách Erich von Stroheima hrajúceho na varhany, a zároveň v pozadí prichádzajúceho Williama Holdena priamo cituje scénu z Renoirovho La Grande illusion, v ktorej rovnako a po prvý raz vstupuje do deja postava nemeckého oficiera, ktorú taktiež stvárnil von Stroheim. Citácií a odkazov je tu samosebou ešte omnoho viac, od Bustera Keatona v pamätnej partii bridžu, až po záverečný zostup po schodoch. Pre väčšinu divákov napokon aj tak zostane najzásadnejším a najzaujímavejším fakt, že ani po vyše 60 rokoch nestratil Widerov nadčasový klenot nič zo svojho lesku, ani významu, ako myšlienkového, tak kinematografického. Popri všetkých problémoch, ktoré v dobe uvedenia film a jeho tvorcov postretli, sú azda tým aj dnes najočividnejším provokatívna plagátová kampaň s až okato erotickým podtónom a veľkolepými sloganmi s viacerymi možnosťami interpretácie ako "A most unusual picture" a "A Hollywood Story". Čo je len dôkazom toho, ako veľa si Billy Wilder dovolil - pretože vedel, že práve on si to ako jeden z mála dovoliť môže. Nemám čo vytknúť. 100% () (menej) (viac)