Sunset Boulevard

Perfektní černá komedie, kterou se jistě inspirovali i autoři filmů Americká krása či The Artist. Génius Billy Wilder natočil spoustu skvělých filmů, a toto je jeho klenot. Lahůdkou pro filmové labužníky je obsazení Glorie Swanson, Ericha von Stroheima a Cecila B. DeMillea. Dokonalý je cynický komentář Williama Holdena. Výborná je také hudba Franze Waxmana. A spousta detailů odkazuje i ke klasickým hollywoodským produkcím jiných žánrů, třeba atmosféra rozlehlé vily stárnoucí filmové hvězdy si nezadá s kdejakým hradem v Transylvánii. (18.05.2003)

,,Ano, tohle je Sunset Boulevard." Aneb povinná četba filmového fanouška. Když jsem se pokoušel Wilderovu legendární klasiku zhlédnout asi před třemi lety, neměl jsem takřka žádné vědomosti o němé filmové tvorbě ani klasickém Hollywoodu a výraz film-noir znal jen díky československému snímku 13. revír. Obsah mne ničím nezaujal, iritoval mne afektovaný projev hlavní herečky a i při druhé šanci jsem to do půlhodiny vzdal. Jsem rád, že jsem si Sunset Blvd. mohl po nadobudnutí jistých rozhledů konečně pořádně užít a docenit. Má v sobě úžasnou atmosféru, originální (a leckdy poťouchle vtipný) scénář založen na posmrtném vnitřním vyprávění hlavního hrdiny a navrch velice pozoruhodnou reflexi filmového průmyslu první poloviny 20. století. Oceňuju jednu z mála možností vidět na plátně velkého Ericha von Stroheim, ač v trochu lítostivé roli téměř sebe sama. Se zájmem jsem si po projekci přečetl i o životní kariéře Glorii Swanson, pohaslé hvězdy němé éry, které se zde rovněž dostalo jedinečné herecké bilance nad vlastním osudem. Přes všechnu teatrálnost, která ale k postavě Normy Desmondové prostě patří, nemohla být tato postava ztvárněna výstižněji. Závěrečné vyvrcholení parádně završuje celé dílo, které právem přináleží tomu nejlepšímu z tvorby klasického Hollywoodu. Nevylučuju, že časem dostane film ode mne i pátou hvězdičku. Jen zřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než mi dojdou i některé další konotace snímku. ,,Prosím, pane DeMille, jsem připravená na detail..." 85% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) (13.04.2020)

Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu... (03.02.2008)

Geniálna nevyšedivená klasika, ktorá aj po rokoch prerýva dych. Skutočne výnimočný film, hlavne vďaka kontinuálne napätej atmosfére a mrazivo presvedčivom hereckom výkone Glorie Swanson. Ľahká satira na Hollywood, ktorá v pravom zmysle vystihla podstatu filmového trhu a osud vyhasínajúcich hviezd. Skutočný filmový skvost, ktorý sa nedá ohodnotiť inak ako plnopočtovo. (17.12.2006)

Jedna z ultimátních klasik, rýpanců do starého a ještě staršího Hollywoodu a světa slávy hvězd, zůstává relevantní a bude mít až navěky co říct, čím zaujmout. Jak obsahově satirou, filmařskou sebe-reflexí, tak svojí formou, výpravou, herectvím a v prostředí sídla vzpomínek a duchů, zašlého přepychu. Starosvětsky teatrální, sebou posedlá, pomíjivostí opilá Norma Desmond je skvělá, každá z dalších postav (včetně cameí) má precizně své místo a v celku je to řádně temná, smutná a silná podívaná, která ledacos vypoví o fascinující, proměnlivé první polovině 20. století v USA, potažmo dějinách filmu. (21.03.2019)