Sunset Boulevard

Zhlédnutím Sunset Blvd. jsem udělal další nezbytný krůček vstříc vysněnému okamžiku, kdy si konečně budu moci říkat plnohodnotný filmový fanoušek. Jedná se totiž o pojem, který se napříč časem prakticky nemění a na nějž nemusíme nutně nahlížet jen jako na výtvor zplácaný poslušně dle tehdejších dobových a hlavně hollywoodských požadavků. Tohle je naopak dílo, které úmorným konvencím do jisté míry protiřečí, a tím, že je zároveň velmi inovativně a nápadně kritizuje ("jízlivě" z textu distributora je celkem trefné), posílá celkem jasný vzkaz pro budoucí filmařské generace: Stále tu jsem a jen tak se mě nezbavíte... :) Krásná Nancy Olson, přesvědčivě bezútěšná Gloria Swanson, charismatický Holden a výtečná režie jednoho z největších filmařů 20. století. Jiným slovem Spokojenost. 90% (02.03.2014)

"Prepáčte, musím sa pripraviť na scénu..." Zaznie iba pár viet z monológu W.Holdena v úvode, zalesknú sa blesky fotoaparátov, ktoré sa odrážajú na hladine bazénu, v ktorom pláve jeho mŕtvola a ja si hovorím, že tento film predbehol svoju dobu a nikdy nezostarne. Pre tento typ filmov, v ktorom hlavný hrdina v monológu rozpráva svoj príbeh, mám odjakživa slabosť a iba málokedy ma takýto film sklame. Jeho osudové stretnutie so slávnou hviezdou nemého filmu vás donúti tú staršiu dámu, ktorá sa stále vidí kdesi mladá a slávna, iba ľutovať. Scenár filmu i réžia je bezchybná, doslova nadčasová. Film je v niektorých momentoch napínavý i magický. Čiernobiele filmy mi nikdy nevadili a tomuto by farba iba uškodila. V mnohých smeroch a žánri "noir" určite veľmi ťažko prekonateľný film, ktorý i po toľkých rokoch nájde divákov, ktorí pred ním s rešpektom pokývu hlavou a snímu klobúk. Plný počet s čistým svedomím. 100%. (08.02.2014)

V sobotu dopoledne jsem dorazil nějakou práci a chtěl si dát oddych předtím, než se budu učit na zkoušku z japonštiny. Chyba. K žádnému odreagování nedošlo. Formálně hodně propracovaný film, většinu času dovede mluvit upřímně, a přesto nepotřebuje vše vyslovit, pracuje hlavně s nápovědou... Skvěle postavená situace lidí, kteří vlastně ani nemohou jednat jinak, než úplně všichni se navzájem využívat... protože jsou v Hollywoodu. Viděl jsem filmů na toto téma více (např. Křídla slávy jsou pozoruhodná), nicméně zde je zpracováno hned několik iluzí, které si lidé raději nepřipouštějí, najednou. P. S. styl vyprávění -- kdy víme, jak vše dopadne, tedy se soustředíme na vyprávění samotné -- je zde perfektní. Zdá se mi, že všichni tu velebí hlavně herce (a nic proti), ale za mě patří absolutní maximum Billy Wilderovi -- je vidět jeho pevnou ruku a jasnou vizi. (24.11.2012)

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

|| Scenár: Billy Wilder, Charles Brackett, D. M. Marshman Jr. | Hudba: Franz Waxman | Produkcia: Charles Brackett | Distribúcia: Paramount | Štúdio: Paramount | Rozpočet: 1,75 miliónov $ | Tržby: 5 miliónov $ || Remeslo na najvyššej úrovni, s vynikajúcim scenárom. Holden je naviac poker face ako sa patrý. Swansonová zas vyvoláva tak temné emócie, že nemôžem hodnotiť naplno - moje pocity ku koncu filmu sa už totiž vôbec nedali nazvať príjemnými. No i to je súčasť demonštrácie sily vplyvu filmu na človeka. Ps: Zháňam divadelný záznam rovnomenného muzikálu od Andrew Lloyd Webbra - odmena istá :) 85% | HD, THX, EN DTS | (04.10.2013)