Sunset Boulevard

Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá! (29.06.2006)

Sunset Blvd. patří mezi ty filmy, které musím v sobě neustále přehodnocovat, protože příliš mnoho lidí se ho snaží reinterpretovat a znásilňovat jeho premisu. Já bych doporučovala více studovat kariéru Glorie Swanson, bez ní nemáte šanci tuhle Wilderovu hříčku uchopit, i když se třeba budete patlat s analýzou narace dle vlastního vkusu až do svítání. (25.01.2017)

Wilder míchá filmovou historii se smyšlenými jmény a nebýt IMDB, doteď bych asi nevěděl, zda Max von Hayerling nebo Norma Desmond byly či nebyly skutečné postavy. Psaní o nesmrtelnosti snímku je nošením dříví do lesa. Pro mladého člověka, který je zvyklý na moderní komedie a akční filmy a chce se přiučit na starých klenotech, je tohle jistě výborný odrazový můstek. Ve své slavné režisérské době výstřední Erich von Stroheim vypadá i ve svých 65 letech dost tajemně a exoticky a pro svou roli se báječně hodil. Malé camea jistě potěší, i když musím uznat, že jména jako Anna Q. Nilsson nebo H. B. Warner mi nic neříkají. Alespoň Bustera "Friga" Keatona jsem poznal (sedí spolu s výše zmíněnými nad kartami v domě Normy Desmond). Jen škoda, že taktéž Wilderovo Někdo to rád horké u nás v televizi běhá zhruba 2x ročně a Sunset Boulevard se objeví jen výjimečně. Přitom je to podle mě mnohem lepší snímek, aniž bych snižoval kvality Někdo to rád horké. To, že Sunset Blvd. nezískal ani jednoho Oscara v pěti hlavních kategoriích, svědčí o ne zrovna nadšeném přijetí v té době. Gloria Swanson by si ho určitě za svůj "nepříjemný" výkon zasloužila. (21.04.2005)

Tak mě napadá, že to tedy není zrovna velká lichotka, když se (například) o Hollywodu mluví jako o Továrně na sny. Když díky němu mohou snít diváci, je to dobré. Ale když kvůli němu MUSÍ snít hvězdy, to už je horší. Sunset Boulevard celou tu pomíjivost zachycuje velmi přesvědčivě, nemilosrdně ji dává dál a má stále co říct. Rolička Bustera Keatona (řekl jedno slovo, ale dvakrát!) mě potěšila, Gloria Swanson, William Holden a Erich von Stroheim mě přímo nadchli. (08.05.2016)

Niekedy k dokonalosti príbehu stačí tak málo. Treba len dobre napísané postavy, v tomto prípade je to Norma Desmond (starnúca herečka, ktorá sa túži vrátiť na výslnie), smoliarsky neúspešný scenárista Joe a verný komorník Max, pričom každý z nich má svojskú charizmu, ktorou dokáže očariť diváka, či už dobrým alebo zlým spôsobom. K pochmúrnej a bezvýchodiskovej atmosfére tu hlavnou mierou prispieva retrospektívne prerozprávanie celého nešťastného príbehu i s veľkou dávkou cynizmu v komentároch hlavného hrdinu. Výborný spôsob ako v divákovi s približujúcim sa koncom postupne vzbudzovať stále väčšie dávky bezútešnosti a celkovej ponurosti, teda presne to, čo v tomto žánri očakávam. Samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na občasné Normine hlášky, ktoré odľahčeným, humornejším prístupom poukazujú na celkovú tragiku tejto postavy. Jedna za všetky: „Hviezdu nikto neopúšťa. Tak sa hviezda pozná. Joe! Joe! Hviezdy nestarnú, však?" Perličkou tiež je, že si tu malé roličky strihli aj skutoční režiséri starých, nemých filmov. Skrátka, tejto noirovke nie je čo vytknúť. Videné v rámci Season Challenge Tour. (13.10.2015)