Svědek obžaloby

Upřímně, ještě v polovině snímku jsem nechápal, proč je zrovna tenhle film považován za klasiku a proč je na IMDb na tak vysokém místě (momentálně je 128.) Ale pak film začal po mně doslova vrhat trumfy z rukávu a já zjistil, že jsem byl hlupák. Myslel jsem si totiž, že umím přemýšlet o pár kroků dopředu (což umím, ale tohle nebyl ten případ) ale tady to prostě nestačilo. Bylo to jako v šachové partii, kdy vidíte pět tahů dopředu, ale poté vám soupeř dá mat s tím, že on viděl deset tahů dopředu. Přesně takhle jsem se cítil - tenhle film mi v závěru dal dokonalý šach mat. Srovnání s 12 Angry Men je rozhodně na místě, protože tenhle snímek na vás vytáhne podobné zbraně (zvraty "za pět minut dvanáct", chladnou, ale přesnou logiku, kterou jsem u obou těchto snímku opravdu obdivoval). Nebudu to prodlužovat, protože tady bych jen plýtval slovy, když většina kladných vlastností tohoto filmu již byla sepsána a zřejmě i lépe. Takže, Witness for the Prosecution je další z filmů, které jsou právem označovány za zlatý fond americké kinematografie. P. S. A právě v závěru jsem pochopil sílu herectví dokonalé, až ledově precizní (jak se na Němku sluší, samozřejmě :-)) Marlene Dietrich. 100 %. (20.02.2011)

Nechme stranou, že kvůli spoileru Marlene přišla o svého zlatého mužíčka (skrze Agáthu by to bylo i velice trefné), ale nechme si poradit od první sloky I May Never Go Home Anymore, však Come on, join the party / have a hearty glass of rum / Don’t ever think about tomorrow / for tomorrow may never come. Marlena s harmonikou? Vždycky! (13.02.2009)

Já jsem si říkala, že tak přímočaré soudní drama mi na Agathu Christie zrovna nesedí, že ta zápletka nakonec určitě tak jednoduchá nebude a samozřejmě jsem se nespletla. Ale to rozhodně není jediné plus tohoto snímku, zmínit musím kromě výborně vypointovaných dialogů především všudypřítomný anglický humor, který je dokonale vyvážený tak, aby zároveň nerušil dramatickou stránku a v neposlední řadě také charaktery, kromě silné ženské osobnosti, ztvárněné Marlene Dietrich, nejvíc pobaví hlavní postava právníka Wilfrida a jeho vyhýbání se léčení a péči starostlivé ošetřovatelky. A pomyslný klobouk dolů před Billy Wilderem, film natočený roku 1957 a přesto si bez problémů dokázal udržet mou plnou pozornost po celé dvě hodiny, myslím, že by se od něj mohli mnozí současní režiséři hodně učit. (17.10.2013)

A já si vždy myslel, že pozice nejkrásnější potvory filmového plátna bude navěky okupovat Sharon Stone jako Catherine Tramell. To co ovšem tady předvádí Marlene Dietrich je rozhodně neméně dokonalé. Jinak mě samozřejmě ohromovaly fantastické herecké výkony, nejvíc pochopitelně Charles Laughton, jehož advokát je dokonalý. Už jsem to často psal, ale soudní dramata já prostě můžu. 85% (27.09.2023)

Scénář: Harry Kurnitz, Billy Wilder .. Mistrovské soudní drama. Zatím mne nezklamal žádný film, v němž má prsty maestro Billy Wilder. První dějství je totiž královská zábava! Ještě než se napínavý případ dostane před soudní dvůr, absolvuje obviněný právní konzultace. Představení případu je výtečné, chytře vystavěné a zamotané (jako správná hra Agatha Christie) a spolu s excelentním obhájcem si užijeme zejména spoustu neskutečně vtipných momentů, jak slovních, tak situačních. Charles Laughton hraje tuto pasáž excelentně, ale na vysoké úrovni sekunduje i ošetřovatelka a zbylé osazenstvo. Byl jsem touto třetinou neskutečně nadšený! Samotné soudní přelíčení už sice postrádá výrazný humor úvodní třetiny, má však v rukávu jiné trumfy. Vyústění příběhu pak obsahuje takové twisty, že dokonce film obsahuje varování, před jejich vyzrazením budoucím divákům. 100%. (23.11.2009)