Den, kdy se zastavila Země

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)

Oproti svému novějšímu bratříčkovi není původní Den, kdy se zastavila Země, tak jednoznačný a jednoduchý film. O to je ale lepší. Když jsem viděl, jak Klaatu vystupuje v tom směšném skafandru z létajícího talíře, už jsem tomu přestal věřit. Ve výsledku to ale není tak zastaralé, jak se na první pohled zdá. Myšlenky zde obsažené mají svojí sílu a Klaaru chodící po městě s malým klukem působí opravdu zajímavě. (12.12.2009)

Vizuální zpracování bylo zubem času ohlodáno prakticky až na samou kostní dřeň, avšak alespoň zůstal zajímavý příběh, který v sobě nese ono jinými uživateli několikrát zmiňované hluboké poselství. S přihlédnutím ke kontextu doby vzniku se pak jedná o film, jenž měl ve své době rozhodně své opodstatnění a dnes má stále co nabídnout, byť forma je pro současné rozmlsané diváky zvyklé digitálním trikům značně vyčpělá. (09.01.2018)

Sci fi konverzačka aneb Půjde kosmický koráb rozřezat letlampou? 1) Kdeže jsou zlaté časy naivně hloupé filmové sci fi? Pacifistický snímek z dob vrcholící studené války (i když povídka Harry Batese byla poprvé uveřejněna již v říjnu 1940) je jakousi černobílou agitkou za mír. 2) Zajímavé jsou křesťanské konotace - paralela Klaatu - Jéžíš, požadavek míru pod hrozbou zničení apod. 3) Po 57 létech od vzniku nemá smysl se zabývat použitými triky. Ale scénáristické nesmysly (například ty dva švejky střežící kosmickou loď) lze jen těžko přehlédnout. 4) Někteří komentátoři žijí zřejmě v představě, že čím hlubší poselství si dá film do vínku, tím vyšší hodnocení by měl dostat. 5) Není osm stop vysoký, ani nemá tykadla. (12.08.2009)

Od tohoto filmu, byť proslaveného, mě vžycky na první dobrou odradil dobový plakát, který mě matl a působil, jako by mělo jít o jeden z mnoha šílených brakových sci-fi a hororů, jakých v Americe v 50. letech vznikaly na tucty. Naštěstí jsem dal na doporučení Mr.Apache a podíval se konečně na tuto žánrovou klasiku, která mě po všech stránkách včetně té vizuální velmi mile překvapila a nebál bych se Den, kdy se zastavila Země označit za jednu z vůbec nejzdařilejších a nejvíc nadčasových sci-fi natočených před přelomovou událostí prvního letu do vesmíru z roku 1961. Ačkoliv byl zde hlavní postavou až nezvykle hodný mimozemšťan na své mírumilovné pozemské misi, samotnému filmu to stejně jako rok vzniku vůbec neubírá na skvěle budovaném napětí a silné atmosféře. Scéna rozhovoru Carpentera s Helen v zaseklém výtahu patří k těm, díky nimž si opakovaně a zas uvědomuji ono mnohdy nenahraditelné kouzlo filmové atmosféry vytvářené černobílým obrazem. I přes naivně optimistický nádech v závěru s reálně nejspíš neuskutečnitelnou vizí absolutního míru se jedná o krásný snímek, který se díky zasazení do rodinného prostředí se sympatickými postavy stává obsahově snadno přístupným pro všechny generace. Dobový klenot žánru... a vlastně nejen dobový. [90%] (24.01.2022)