Den, kdy se zastavila Země

Oproti všem těm béčkově katastrofickým sci-fi filmům z let padesátých je Den, kdy se zastavila Země konverzačním protipólem, hodným k zamyšlení nad tehdejší nukleární hrozbou, s obsahovým přesahem vhodným i do dnešních dnů po 11. září, proto také přišel velice vhodný čas na remake. Ovšem původní Den nabízí i na tu dobu velice působivý přílet létajícího talíře, za jehož vnější i vnitřní design by se nemuseli tvůrci stydeť ani v 21. století. (22.11.2008)

Na science fiction z padesátých let se člověk nedívá, aby byl ohromen zvláštními efekty. Tyhle filmy v sobě musí mít něco, čím okouzlí vší své někdejší efektnosti navzdory. A tím něčím může dobře být myšlenková hloubka. Ta je zde však stejně povrchní jako dobové modely kosmických lodí a robotických monster (respektive v tomto případě jedné lodi a jednoho monstra). Moudrost onoho mimozemšťana, jenž přichází na barabarsky rozhašteřenou Zemi jako velvyslanec vyspělého kosmu odrází jen osvícenskou důvěru v racionalitu, vědu a pokrok. Tento mýtus rozumu je jen zchromlým pohrobkem devatenáctého století. Nevěrohodný není jen ten papundeklový robot, ale i samo poselství. S touto větší než malou výhradou se jedná o poměrně povedené drama. (23.10.2006)

Na tomto prípade krásne vidieť vidieť rozdiel medzi prístupom k umeleckej forme sci fi v päťdesiatich rokoch a v súčasnosti. Tu sa príbeh ukončuje dlhším monológom hlavného hrdinu smerom k ľudstvu, v súčasnej verzii príde na rad samoúčelná akcia. Posolstvo filmu nezostarne, len sa môže obmieňať podľa konkrétnych problémov danej doby. No nebolo by na škodu byť niekým sledovaný a občas byť upozornený pod hrozbou zničenia, ako ďalej. Treba sa sústrediť viac na príbeh, aby sa pre niekoho tento film vďaka dobovým trikom nestal komédiou. (07.03.2009)

Kultovní záležitost, která se svým mírovým poselstvím poněkud vymyká většinové produkci americké kinematografie let padesátých... namísto rozdmýchávání ideologických rozporů mezi oběma bloky povyšuje nad obě ideologie myšlenku pacifismu. Což je ve srovnání s hystericky protikomunistickou Invazí lupičů těl daleko humanističtější. Dále mě zaujalo několik kultovních scén, které jsem viděl tolikrát zparodované v různých dílech (od Men in Black po Monty Pythony či dokonce Black Addera), ale nikdy jsem si neuvědomil, že odkazují na tuhle klasiku. To, že většina triků je samozřejně z dnešního hlediska přinejlepším směšná (robot Gort v latexových teplákách), na památnosti tohohle kousku nic nemění. Jestli o něj někdy zavadíte, dejte mu šanci, možná se nebudete zrovna skvěle bavit, ale jako zajímavé svědectví doby to určitě zaujme. (25.10.2006)

Všichni jsou ozbrojeni a všichni mají strach. Tak přesně tyto dvě věci tento snímek zachytil naprosto perfektně. Možná i proto se z The Day the Earth Stood Still stala klasika žánru, která je možná trošku zastaralá, co se týče efektů či dialogů, ale když přijde na myšlenku, tak je pořád stejně aktuální, jako tenkrát, před více než 60 lety. 80 %. (29.07.2014)