Strašenie

Byť se film honosí přízviskem klasika, notně nám zestárnul. Výborná je dynamická kamera, strašidelný dům s labyrinty chodeb, černobílé expresivní obrazy s často děsuplným nasvícením postav, předmětů, interiérů. Rovněž samotné strašení, spočívající ponejvíc v úděsných zvucích, je vydařené. Jedna z nejlepších scén - dvě ženy sedí na posteli a venku je něco, co se chce dostat dovnitř. Během významných záběrů na hlavy rozličných soch a andělů jsem čekal, kdy se tyto pohnou, otočí... Napětí filmu však sráží rozvleklé dialogy, jakési tlachání o ničem. Konec je vcelku očekávaný, jiný snad ani být nemohl. O rok starší Karneval duší je mnohem strašidelnější... (13.02.2012)

Chápu nadšení mnohých hororových fandů z tohodle kultovního díla. Zběsilé nájezdy kamery, netypické úhly, detailní nasvícení každé scény - tady jde vidět, kde bral Raimi inspiraci. Za málo peněz spousta muziky. Působivé je ještě rozlehlé viktoriánské sídlo, kde se lehce ztratíte, a stejně lehce přijdete o svůj rozum. Pár znepokojivých zvuků je totiž mnohdy děsivější, než horda digitálních bubáků. A k nejsilnějším scénám patří ta s dveřmi. Jenže na můj vkus je celý snímek trochu rozvleklý a příliš ukecaný. Postavy pořád tlachají, doktor Markway nic nezkoumá. Nejlepší z postav tak byla bláznivá paní Dudleyová a krásná lesbička Theo. Příjemný pokoukáníčko, ale na o dva roky starší NEVIŇÁTKA to podle mě nemá. (07.01.2011)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Ikonické strašidelné filmy sú zväčša zárukou kvalitného diváckeho zážitku. Ten sa však pri Strašení tak úplne na sto percent nedostavil. Len tak zhruba na 60. Primárne pre hlavnú chybu, ktorou trpí každý slabší horor - totiž tú, že nedokáže diváka vystrašiť, ba ani vyvolať v ňom zvláštnu predtuchu, podivuhodné mrazenie, záhadu. Režisér sa snažil ako mohol, no celkove to bolo menej desivé, ako návšteva strašidelného zámku v dnešnom viedenskom Prátri. Napriek zaujímavej zápletke, v ktorej sa snaží lovec záhad získať s pomocou privolaných médií (dvoch žien) a mladého skeptika (nádejného dediča domu) dôkaz o existencii nadprirodzených síl v dome s temnou minulosťou,  záhadnými úmrtiami a zvláštnymi úkazmi v ňom. Časť filmu, kedy sa hlavná hrdinka rozhodne zobrať život do vlastných rúk a šlohne rodinné auto, silno pripomínala  úvodnú časť filmu Psycho Alfreda Hitchcocka, kde mladá sekretárka ukradne firemnú tržbu a vydáva sa autom naprieč Amerikou. (22.07.2021)

Noc + sama doma + podivné zvuky ve tmě (hrčení ledničky, praskání ve skříni...) - to je přesně ta atmosféra, kterou potřebujeme! Bojím se ještě teď, tak děsivý film se jen tak nevidí. Asi donutím své plyšové hračky, aby zkontrolovaly všechny skříně a tmavá zákoutí domu, než půjdu spát. Brrrr. Přidávám se k Royovi do fanclubu Roberta Wise. (23.02.2008)