Strašenie

Vcelku nadprůměrný retro horor, na kterém se bohužel zub času zčásti podepsal. To mu ale nebrání diváka zaujmout svým dobře budovaným napětím, které je podpořeno bezvadnou kamerou a prací se zvukem. Jako jeden ze záporů vidím herečku, která hrála hlavní postavu, lezla mi neuvěřitelným způsobem na nervy- nesympatická, afektovaná, infantilní až chvílemi lehce retardovaná. Ostatní herci byli v pohodě. 75% (18.08.2012)

Byť se film honosí přízviskem klasika, notně nám zestárnul. Výborná je dynamická kamera, strašidelný dům s labyrinty chodeb, černobílé expresivní obrazy s často děsuplným nasvícením postav, předmětů, interiérů. Rovněž samotné strašení, spočívající ponejvíc v úděsných zvucích, je vydařené. Jedna z nejlepších scén - dvě ženy sedí na posteli a venku je něco, co se chce dostat dovnitř. Během významných záběrů na hlavy rozličných soch a andělů jsem čekal, kdy se tyto pohnou, otočí... Napětí filmu však sráží rozvleklé dialogy, jakési tlachání o ničem. Konec je vcelku očekávaný, jiný snad ani být nemohl. O rok starší Karneval duší je mnohem strašidelnější... (13.02.2012)

Kdykoliv se Martina Scorseseho někdo zeptá, jaký je jeho nejoblíbenější hororový snímek, tak odpoví, že tento. Tak takhle jsem se k tomuto filmu dostal. A po jeho zhlédnutí Martyho chápu. Neskutečně mistrná, vypilovaná atmosféra, kterou byste snad mohli řezat a prodávat do jiných (horších) filmů, kdybyste chtěli. Přesně tohle vládne tomuto hororu s velkým H. The Haunting je parádní příklad toho, že lidská mysl a představivost může být náš největší nepřítel a to nestrašidelnější, s čím kdy přijdeme do kontaktu. Film je taky ukázkový příklad ponorky a budování charakterů, na kterých nám záleží a o kterých chceme vidět víc. Film jsem viděl už dvakrát a už teď můžu s klidným svědomím říct, že to nebylo zdaleka naposledy. Atmosférická lahůdka, která i přes svůj věk (přes 50 let!) má stále co nabídnout a kterou by si měli některé "režiséři" pouštět pětkrát za den a ještě jednou na dobrou noc, aby pochopili, jak se dělá poctivý horor. 100 %. (16.01.2014)

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)

Ikonické strašidelné filmy sú zväčša zárukou kvalitného diváckeho zážitku. Ten sa však pri Strašení tak úplne na sto percent nedostavil. Len tak zhruba na 60. Primárne pre hlavnú chybu, ktorou trpí každý slabší horor - totiž tú, že nedokáže diváka vystrašiť, ba ani vyvolať v ňom zvláštnu predtuchu, podivuhodné mrazenie, záhadu. Režisér sa snažil ako mohol, no celkove to bolo menej desivé, ako návšteva strašidelného zámku v dnešnom viedenskom Prátri. Napriek zaujímavej zápletke, v ktorej sa snaží lovec záhad získať s pomocou privolaných médií (dvoch žien) a mladého skeptika (nádejného dediča domu) dôkaz o existencii nadprirodzených síl v dome s temnou minulosťou,  záhadnými úmrtiami a zvláštnymi úkazmi v ňom. Časť filmu, kedy sa hlavná hrdinka rozhodne zobrať život do vlastných rúk a šlohne rodinné auto, silno pripomínala  úvodnú časť filmu Psycho Alfreda Hitchcocka, kde mladá sekretárka ukradne firemnú tržbu a vydáva sa autom naprieč Amerikou. (22.07.2021)