Za sklem

Vždy keď som si začal hovoriť, že sa konečne začína tlačiť na pílu, tak zasa spomalenie. Pochmúrne, nepríjemné, depresívne, ale nevytvárajúce neprerušované dojmy. Neustále som vypadával z naladenia. Zaujímavé svojim námetom, popis filmu úspešne namotá, ale na mňa priveľmi art. Ten postupný rozklad baráku mi pripomenul film matka! (2017). (14.10.2023)

„Lidé jsou někdy hodně…divní.“ Trauma, posedlost, touha po nadvládě, pedofilie…kolem všech těchto „milých“ věcí se točí toto španělské drama s prvky thrilleru (rozhodně však nejde o horor a nejblíže mu je jediná lekačka na celý film). Co se týče mysteriózna, navzdory časté tmě/přítmí ho tam překvapivě moc není a navíc od 50. minuty jsou už na stole vyloženy definitivně všechny karty a divák „pouze” sleduje jakousi rekonstrukci (nutno přiznat, že docela působivou), která mu má zprostředkovat čemu byl Angelo a jeho vrstevníci vystavováni (ne že bych s hlavní postavou či snad jakoukoliv jinou nějak cítil nebo sympatizoval). A když už jsme u toho zobrazování vzpomínek, scény s dětmi by nesměly být tak „necitlivě“ sestříhané, aby se dostavil opravdu drtivý emoční efekt, jakože ten potenciál tu rozhodně byl (i když pak by s tím asi měly cenzura a slabší povahy problém…ale někomu, co tak čtu, to stačilo i takhle). Po všech těch rekonstrukcích pak navíc přijde závěrečná pasáž, která je hrozně naivní (až samoúčelná) a celkový dojem ještě víc sráží (v mém případě na ne zrovna čistý průměr). A možná je ještě brzo na to vynášet soudy, ale po 4 režisérových snímcích se pro mě Villaronga začíná stávat tvůrcem jediného (více podařeného) filmu, a to Tmavého chleba. (22.08.2014)

Zde forma jasně vítězí nad obsahem, resp. dějem ... Ono se toho ve filmu totiž moc neděje, 100 minut v podstatě o ničem. Nebo o nečem, ale děj se nikam neubírá, zůstává stát na stanovené situaci a pouze se mírně obměňuje a mírně graduje ... Od poloviny již i docela nudí a pokud bych měl přihlížet hodně i k ději a vyústění filmu, za plný počet by to nebylo. Ovšem forma, jakou je film zpracován, atmosféra, prostředí, herci, kamera, kamerové záběry a některé "tabu scény" - např. vraždění dětí, jejich zneužívání apod., dále ten šííílený stroj na udržení dědka při životě a jeho monotónní depresivní a nervy drásající zvuk ... to vše dává dohromady zážitek tak silný, tíživý, perverzní a bezvýchodný, že film hodnotím naprosto plnou měrou. Navíc před sledováním filmu je zbytečné mít jakékoliv představy o něm ... výsledek bude úplně jiný. Nic podobného jsem osobně nikdy neviděl ... (07.06.2010)

Tohle je jak rána kladivem přímo do palice. Velmi syrový horrorově-psychologický thriller možná až s lehkým závanem (realistického) surrealismu. Ty postavy jsou takřka všechny v podstatě šílené, přesto dokonalé. Klobouk dolů před herci i herečkami, obzvláště mě zaujala výborná a zajímavá Marisa Paredes, španělská starší sestra Cate Blanchet. Pro větší vychutnání, pochopení a ponoření film možná i na opakované shlédnutí. (17.02.2013)

V príbehu vlastne niet postavy, s ktorou sa dá sympatizovať. Zúfalá manželka sa chce zbaviť ochrnutého muža, tajomný cudzinec má diabolský plán a v centre pozornosti je nacistický zvrhlík, momentálne v španielskom exile, nútený spomínať si na svoje zločiny páchané v koncentráku. Spomienky majú hnusnú pedofílno-homosexuálnu príchuť, ani ich nie je potrebné viacej rozvíjať, aby sa divák cítil uzemnený ako ten ochrnutý fašistický sviniar, napojený na predpotopný dýchací prístroj a uväznený ako v sklenenej pasci. Tomuto hovorím desivý prienik do chorej mysle. Atmosféra starého domu bola elektrizujúca, toľko zlej energie sa tak často pohromade nevidí! (23.07.2011)