Niekto tam hore ma má rád

GENIÁLNÍ (a zřejmě životní) herecký výkon Paula Newmana - ne nadarmo srovnávaný s De Nirem v Zuřícím býkovi - jako primitivního zlodějíčka a rebela, který to dotáhne až na mistra světa v boxu střední váhy! Kladem je jistě i scénář a režijní (syrové) uchopení tématu. Zápor se naopak dá najít v několika vykonstruovaných a nevěruhodných scénách, které se nedokázaly vymanit z dobové hollywoodské rutiny (jde hlavně o situace, které mají být dojemné a jež se kumulují v závěrečné čtvrtině snímku). (06.10.2007)

I my, chodící tady po zemi, se Vám nepřestaneme obdivovat. Stoupá uličník. Z rozervaných košilí do šviháckých kravat. Po stopách bicepsů, tvrdých jak skála. Jen si zakuste jeho pěstěných pěstí. To bude rána. Pro rošťáka z rynku - školou, novou výzvou ring. Povahová páka. V životě vítězit. Vybojované momenty slávy, profesní a soukromé salvy. Slovy: Svaly přinesly nové stavy. Ráno zápol v potu, v boji, večer do gala. Z boxerských rukavic do elitního klubu, společenského kruhu. Přes zapeklité začátky, ze ztrát k ziskům, k rajským koncům, pohádkovým zvoncům. (03.03.2018)

Nejen proto, že tam nahoře ho měl někdo rád a že už chtěl udělat tlustou čáru za minulostí, přestat být problémovým klukem z ulice, který je v nápravných zařízeních jako doma, ale i proto, že poznal, že někdo tady dole ho má rád, vyrostl z bezperspektivního mladíka Rockyho Barbelly boxer světového formátu - Rocky Graziano. Graziano jako to italské víno. Ulice mu byla v dětství domovem a společnost mu dělala starostlivá matka a sestra, otec s láskou k alkoholu a zhrzený nenaplněným snem o titulu mistra světa v boxu, pouliční gang a problémy, které se za nimi táhly. Získal zde však jedno - pravačku - která se v nenávisti měnila v dynamit a uzemňovala protivníky jako na běžicím pásu. Paul Newman ztvárnil postavu tohoto boxera takovým způsobem, že mu věříte naprosto každý jeho pohyb, grimasu a vyřčenou větu. Jako kdyby nehrál cizího člověka, o němž si něco nastudoval ve scénáři, ale jakoby hrál sám sebe a představoval příběh, který sám prožil. Až na jednu jedinou postavu (parťáka z lochu) jsou zde všichni v Rockyho okolí velmi sympatičtí a obdiv patří charakteru jeho ženě a kolegům z týmu, kteří při svém svěřenci stáli za všech okolností. Výborný film za 4,5* zaokrouhlených na 5*. (21.01.2012)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)

Rocky Graziano. Brooklynský mešuge s pravačkou plnou nenávisti.. Pravzor všech boxerských biografií, který letí dopředu jako střela, aby se chytře zastavil na vrcholu. Plný kouzelných scén (nesmělé seznámení s Normou, fingovaný trénink), černobílých pláten Josepha Ruttenberga a bezchybného Paula Newmana. Nemůžu si pomoct, ale jeho specifické ztvárnění Graziana (mimika, dikce, držení těla) pro mě bylo zrcadlem hereckého projevu Toma Hardyho. Že by zdroj inspirace? (12.05.2020)