Niekto tam hore ma má rád

Niekto tam hore ma má rád je taká kombinácia americkej rozprávky pre dospelých a akéhosi amerického neorealizmu. Sledujeme cestu mladého Rockyho až na samotný vrchol, avšak tá je veľmi trpká a jeho mládenecké roky by chcel prežiť iba málokto. Prostredie, v ktorom vyrastal, je ukázané nevľúdne a osud Rockyho je ešte umocnený jeho talianskym pôvodom. Film sa zaoberá otázkou, či môže mať človek z takéhoto prostredia v živote inú možnosť, ako sa živiť podvodmi a skvele je to ukázané v momente, keď Rocky stojí na rázcestí pri ponuke úplatku. Minulosť raz dostihne každého a je len na nás, ako sa s tým vysporiadame. Jeden z filmov, ktoré som videl ešte ako 11ročný a ktoré som si ihneď zamiloval. Som rád, že aj po dvoch dekádach na mňa tento film pôsobil rovnako silne (vtedy som ešte neriešil jeho sociálny aspekt) a na jeho konci som bol dojatý. Keď vás má niekto tam hore rád, je síce fajn, dôležitejšie však je, ak vás má rád niekto tam dole. 90%. (19.10.2013)

GENIÁLNÍ (a zřejmě životní) herecký výkon Paula Newmana - ne nadarmo srovnávaný s De Nirem v Zuřícím býkovi - jako primitivního zlodějíčka a rebela, který to dotáhne až na mistra světa v boxu střední váhy! Kladem je jistě i scénář a režijní (syrové) uchopení tématu. Zápor se naopak dá najít v několika vykonstruovaných a nevěruhodných scénách, které se nedokázaly vymanit z dobové hollywoodské rutiny (jde hlavně o situace, které mají být dojemné a jež se kumulují v závěrečné čtvrtině snímku). (06.10.2007)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)

Nejlepším boxerským filmem stále zůstává Zuřící býk, to těžko může nějaký film překonat, ale tendle by mohl být vedle Rockyho hned za ním, je to prostě trochu jiná liga - Wise a Scorsese, zatímco Wise ještě romantizuje a zlehčuje humorem a sentimentem (hlavně na konci filmu), Scorsese zůstává na poli nesentimentu, neromantičnosti a demýtizace - tato poloha možná není tak divácky přitažlivá, zato poctivější, protože pravdivější. Newman byl ovšem skvělý. (10.05.2012)

Hodně dlouho jsem přemýšlel o jedné až dvou hvězdách. Nemám rád povrchní filmy, nevysvětlitelné vzestupy a senzační zmrtvýchvstání. Ale scéna s lampou a výraz ve tváři Pier Angeli. Není to povrchní film! Ale bude se líbit asi jen tomu, kdo zvládá sportovní filmy, i když narozdíl od Rockyho není o jen o boxu, ale hodně o životě boxera. A je asi lepší než Rocky, ačkoliv ještě nikdy jsem neviděl box, ve kterém by většina úderů nešla do krytu, ale na obličej... Takže nakonec lepší tři. (26.08.2016)