Za zvuků hudby

Přiznám se, že bych si to dovedl představit o hodinu kratší a pořád by to bylo stejně pozitivní a krásné a navíc bez nacistů, ale i s nimi je to dobré, i když jsem se bál toho, aby to nesklouzlo někam, kde to bude až příliš patetické. To se naštěstí nestalo a celá ústřední rodina je herecky i pěvecky úchvatná. (26.05.2015)

Neskutočne podmanivá muzikálna seansa, ktorej dominujú herecké koncerty spontánnej Julie Andrews a tragédiou poznačeného Christophera Plummera, pomaly nachádzajúceho zmysel života v nebesky pôvabnom hlase, jednoduchosti a kráse obyčajnej vychovávateľky. Nezabudnuteľné pohľady na scenériu rakúskych hôr, zástup švitorivých, no dobrosrdečných detí, nádherné piesne i blížiaca sa pohroma nacistickej mašinérie, robia z tejto snímky plnohodnotný zážitok, ktorý nadlho utkvie v hlave. Jediné mínus pre mňa predstavovala iba prepálená stopáž, ktorá však napriek tomu záverečným dojmom až tak neuškodila. (21.07.2010)

Když mě Martinka dala do výzvy tenhle muzikál a já pak kouknul na ty fotky, myslel jsem, že bije moje poslední hodinky, pak přišel pohled na stopáž a musel jsem si dát panáka a přemýšlet co jsem uživatelce Chilly00 udělal tak zlýho, že se mě pokusila zabít. Ale výzva je výzva a já nemám rád, když se něčemu říká výzva a pak se vyjednává, aby to nebylo tak či onak a nebyl to ten či onen film. S jakým údivem jsem u první hodiny zjistil, že mě docela baví a i když tématicky nebyl úplně můj styl, oceňuji, že se v něm zpívalo jedině, když to ladilo emotivně a všichni tam zničeho nic nezačali tancovat jak banda teplejch berušek. Naopak po celou dobu měl tento muzikál skvělou dějovou konzistenci a poslední třetina je vysloveně skvělá. Jelikož jsem očekával, že během sledování Za zvuků hudby si prožiju to, co ježiš kristus na kříži jsem opravdu velmi mile překvapen, byla to zkrátka taková v pohodě usledovatelná pohádka. (11.01.2019)

"The hills are alive with the sound of music... ." "Za zvuků hudby" je POZITIVNÍ film. Pozitivní v tom nejširším představitelném záběru; vstřebávajícím v sobě jak panensky krásnou přírodu a lásku k vlasti, tak pospolitost rodiny či morální čistotu drtivé většiny zúčastněných... předem nepřipravenému divákovi by se z toho všeho mohla dost možná lehce zatočit hlava, stejně jako se to stalo Wednesday z "The Addams Family" :-). V závěrečných zhruba 50 minutách však film přejde do vážnějších tónin a zbaví příběh jeho nevinnosti. Pozdější scény prosvicují stínem a jasem některé dříve zdánlivě jen jednobarevné postavy, a v kontrastu k idylickým pasážím, jež jim předcházely, vyznívají dramatičtěji a naléhavěji, čímž celý snímek řadí v kontextu muzikálové tvorby k vyjímečným a nezapomenutelným dílům. (23.01.2005)

Ten film je naivní, až to není pěkné. Kromě písniček v něm zestárlo všechno. Strašlivě nucený humor, lepkavě melodramatický námět (s tristně nevyužitým časoprostorovým kontextem), dvě krajně nevěrohodné romantické zápletky (šestnáctileté dívce bylo v době natáčení 23). Kromě vztahů se v první polovině příběhu sice nic jiného neřeší, přesto jde o tu zábavnější část filmu. V té druhé a temnější by se něco řešit mělo, ale nakažlivě optimistický duch snímku, žádající si libovolně násilné převedení všeho negativního do něčeho pozitivního, tomu brání. Schizoidní výsledek obsahuje slušný campový potenciál: zpívající jeptišky, blbí nacisti, dětičky skotačící po alpských pastvinách a tančící kamzíci (nebo co to v tom šíleném jódlovacím loutkovém představení bylo). Není tedy pravda, že jsem se nebavil, jenom rozhodně ne na těch správných místech. Když rozmazlení fracci začali s vyhlídkou pár-hodinového půstu hladově skučet, zatímco v Německu byly pár let předtím schváleny Norimberské zákony, představoval jsem si pro pobavení totéž optikou Monty Pythonů. Nešlo jinak. Film si ve své bezelstnosti neuvědomuje, jak nevhodně blízko má v některých momentech podkuřování nacistické ideologii. Neustále je oslavována otčina, třeba kýčovitými záběry krajiny – v duchu německých nacionalistických blut und boden filmů. Krásná, blonďatá a modrooká dítka je třeba srovnat do latě hravou formou, která ale slouží témuž cíli jako dřívější militantní výchova. Svou individualitu holátka vyjadřují poslušným sborovým zpěvem. Ke starším muzikálům a k muzikálům obecně patří trocha přihlouplosti, jež na oplátku vyžaduje shovívavost hudby a tanců chtivého diváka, ale pokud je jediným smyslem takového muzikálu být sladce neškodným, třebaže by svými implicitními významy mohl zároveň napáchat škod až až, těžko se mu neposmívat. Příště si pustím jenom rozkošnější první polovinu. Nikoli ale před Vánoci, nýbrž na silvestra. 70% Zajímavé komentáře: Mahalik, Aidan (29.06.2009)