West Side Story

Důkaz toho, že i staré filmy můžou v člověku vyvolat pocity, které by očekával od novodobých. Předlohou pro muzikál byla kniha Romeo a Julie, příběh tam můžeme najít. Ale zasazený do úplně jiného prostředí s jinými charaktery. K tomu řada vynikajících písní. Nejvíce se mi teda líbila, tak která se zpívala na střeše mezi Portorikánci "Amerika je Amerika". Můžu jen tleskat. Pět hvězdiček, a zasloužených. (21.05.2010)

Asi jsem čekala od jednoho z nejikoničtějších muzikálů všech dob něco jiného a lepšího. Připadalo mi absurdní jak tam všichni pořád hopsali (ano, chápu, měl to být muzikál, ale vážně? Snad to nemusíme přehánět) a výběr herců byl naprosto tragický. Všichni vypadali jako oživlé figuríny a Tony, který byl prostě jako obživnutý Ken tomu dal korunu. Ano, byli tam docela hezké písničky a ano, bylo to zajímavé zpracování Romea a Julie, ale mě to teda dost zklamalo. A spíš, než abych to vzala vážně, jsem se dost pobavila. 3* (04.11.2014)

Dnes som zistil, že muzikály mi príliš nesedia. A už vonkoncom nie také, ktoré sa dĺžkou rovnajú dvojdielnemu dokumentu o druhej svetovej vojne (asi preháňam). Ale práve táto kritika je momentálne nepodstatná. WST patrí vo svojej kategórii medzi jednoznačné klenoty. Akoby som potom mohol sprzniť jeho hodnotenie len kvôli môjmu vkusu? Nemôžem. Prečo my však naopak o niečo neskôr natočená Pomáda sadla (ako riť na šerbeľ)? Ťažko povedať. WST má isté pasáže, kde by bolo hodno bez hanby zavŕtať päť hviezd a tie druhé, na ktoré je celá slovná zásoba primalá . Ku príkladu na prvý bod predošlej vety môžem doložiť pieseň "America" a jej tanečnú choreografiu. Tak dokonalá scéna, že si ju budete púšťať dokola a dokola.. Čo viac povedať? Asi len "Puerto Rico, My heart's devotion .." (27.05.2010)

O zkopírování Romea a Julie už psát nemusím-ohraná písnička, ale R a J je tragédie, kdežto tohle je zhudebněná tragédie:) Jinak řečeno vlastní nápad asi nepřicházel, proto se sáhlo do starších, známých, okoukaných příběhů a z něj se vyklubalo tohle velkolepé dílo s melodiemi, které si mnozí čas od času možná zpívají a ani neví, že jsou z wss. Já sama jsem byla překvapená, kolik jich znám. Viděla jsem i české divadelní představení v Kongresovém centru a oboje se mi moc moc líbilo. Bernstein rulezz:) (16.12.2007)

Pár dní před premiérou Spielbergovy verze jsem si rád připomněl film, který mě kdysi velmi bavil... A nepřekvapivě mě zase velmi bavil. Ona je totiž hudba Leonarda Bernsteina pořád stejně geniální, Sondheimovy texty jsou pořád tak zábavné a výstižné, choreografie tanečních čísel úžasná a do úkroku promyšlená, nasazení všech herců/zpěváků/tanečníků je nakažlivé (ano, Tony je pořád nejméně zajímavý, ale to už je takový úděl tohoto druhu hrdinů) a Wiseova režie, ačkoliv z ní pořád cítím víc divadlo a ateliéry než opravdový film, je pořád tak vtahující. Všiml jsem si ale něčeho, čeho nikdy předtím ne. Po každém čísle je ve filmu pauza, tišší chvilka jako stvořená pro stoprocentně zasloužený aplaus. Říkal jsem si, jestli to byl úmysl... A on byl. Lidé v kinech West Side Story prý běžně odměňovali bouřlivým potleskem, jako kdyby byli v divadle, a zajímá mě nejen, jestli bude prostor pro potlesk také ve Spielbergově verzi, ale hlavně jestli se bude také tleskat. Přál bych si, aby ano, aby se současný divák, přenesený o šedesát let zpět, dokázal taky tak bavit. Tak uvidíme. (06.12.2021)